Ozempic prý tlumí chuť na alkohol. Důkazy u lidí jsou zatím tenké

Léky ze skupiny agonistů GLP-1 receptoru, mezi které patří semaglutid nebo exenatid, byly původně vyvinuty pro léčbu cukrovky a obezity. Fungují tak, že napodobují střevní hormon signalizující mozku pocit sytosti, receptory pro tento hormon se ale nenacházejí jen ve střevech. Podle studie publikované v časopise Experimental and Clinical Psychopharmacology se GLP-1 receptory nacházejí i v mozkových oblastech spojených s odměnou, konkrétně v nucleus accumbens, ventrálním hipokampu a laterálním septu, a jejich aktivace u myší snižovala míru, s jakou alkohol fungoval jako odměna, což naznačuje biologický základ pro to, proč by tyto léky mohly ovlivňovat víc než jen chuť k jídlu.

Systematický přehled, na který se virální tvrzení odvolává, publikoval v únoru 2025 v časopise Acta Neuropsychiatrica tým vedený Yang Jing Zheng z torontské nadace Brain and Cognition Discovery Foundation ve spolupráci s kolegy z Yaleovy univerzity, Kolumbie a Číny. Podle samotného abstraktu studie tým prohledal databáze Web of Science, PubMed a OVID od jejich vzniku až do 27. října 2024 a posoudil všechny dostupné předklinické i klinické studie zkoumající souvislost mezi GLP-1 agonisty a chováním souvisejícím s pitím alkoholu.

Na zvířecím modelu byly výsledky poměrně konzistentní. Podle stejného abstraktu z devatenácti zahrnutých předklinických studií vyplynulo, že GLP-1 agonisté tlumí chování spojené s pitím alkoholu, přičemž exenatid vykazoval významný, na dávce závislý účinek u zvířat s vysokou spotřebou alkoholu, a semaglutid s liraglutidem byly spojeny se sníženým příjmem alkoholu, i když jejich účinek byl často jen dočasný. Právě ta dočasnost efektu je detail, který se ve virální verzi tvrzení ztrácí.

Mnohem tenčí je ale důkazní základna přímo u lidí. Podle abstraktu existovaly v době zpracování přehledu jen dvě klinické studie zabývající se přímo lidmi s diagnostikovanou poruchou užívání alkoholu, přičemž semaglutid v jedné z nich významně snížil konzumaci alkoholu, zatímco exenatid přinesl smíšené výsledky, se snížením pití zaznamenaným jen u podskupiny účastníků s vysokým indexem tělesné hmotnosti. Tvrzení, že lidé na těchto lécích konzistentně hlásí méně chuti na alkohol, tak neodpovídá tomu, na kolika a jak jednoznačných studiích u lidí toto zjištění vlastně stojí, zatím jde jen o dvě studie s částečně protichůdnými výsledky.

Sami autoři svůj závěr formulovali s odpovídající opatrností. Podle abstraktu poskytuje dosavadní předklinická i klinická literatura jen předběžnou podporu pro potenciální terapeutickou roli GLP-1 agonistů při tlumení konzumace a preference alkoholu, a je zapotřebí rozsáhlejších, dobře kontrolovaných studií, které by účinek těchto léků na chování spojené s poruchou užívání alkoholu skutečně ověřily.

Za zmínku stojí i to, že vedoucí autor studie Roger S. McIntyre podle zveřejněného prohlášení o střetu zájmů obdržel v minulosti honoráře od celé řady farmaceutických firem, mezi nimi i od Novo Nordisk, výrobce semaglutidu. Ostatní spoluautoři podle stejného prohlášení žádný střet zájmů neuvedli. Sama tato informace přehled automaticky nezneplatňuje, je ale relevantním kontextem pro čtenáře.

Žádný GLP-1 lék zatím není schválen k léčbě poruchy užívání alkoholu, a to, co dosud máme, je slibný, biologicky podložený signál ze zvířecích modelů, doplněný jen o dvě menší lidské studie s nejednoznačným výsledkem. Otázka, jestli tento signál obstojí i ve větších a přísněji kontrolovaných klinických studiích, které podle samotných autorů teprve čekají na provedení, tak zatím zůstává otevřená, přestože z ní zvěsti na sociálních sítích už dávno udělaly hotovou věc.