Pavouci s veselým obličejem žili jen na Havaji. Pak je biologové náhodou našli v himalájských horách

V říjnu 2023 přišla Devi Priyadarshini, vědkyně z Regionálního muzea přírodní historie v Bhubaneswaru, e-mail s fotografií. Její kolega Ashirwad Tripathy prováděl průzkum mravenců ve výšce přes 2 000 metrů v horách státu Uttarakhand v severní Indii a mezi odeslanými snímky byl jeden záhadný pavouk uvinutý pod listem rostliny Daphniphyllum. Priyadarshini říká, že zamrzla. Na bříšku pavouka byl jasně viditelný symetrický červený vzor – připomínající usmívající se tvář.

Stejný vzor zná každý biolog od havajského endemitu Theridion grallator. Priyadarshini ho studovala během magistrálního studia. „Věděla jsem okamžitě, že máme jackpot," řekla pro phys.org.

Dva druhy, jeden úsměv, 12 000 kilometrů

Theridion grallator – havajský pavouk se šťastným obličejem, v havajštině nazývaný nananana makaki'i neboli „pavouk s tváří" – je endemický druh žijící výhradně na čtyřech havajských ostrovech: O'ahu, Moloka'i, Maui a Havaji. Jde o drobného pavouka z čeledi Theridiidae, měřícího méně než pět milimetrů, jehož nejnápadnější vlastností je barevný vzor na průsvitném žlutém bříšku. Vzor se u různých jedinců liší – jde o polymorfismus, tedy existenci více barevných morfů v rámci jednoho druhu. Nejznámější morfy připomínají smějící se tvář: červené tečky jako oči, půlkruh jako úsměv.

Přesně takový vzor Priyadarshini spatřila na fotografii z Himálají. Zásilky z nových nadmořských výšek se začaly hromadit – a výzkumnice s kolegy zahájili formální systematickou studii.

Výsledky publikované v květnu 2026 v časopise Evolutionary Systematics popisují nový druh Theridion himalayana – himálajský pavouk se šťastným obličejem. Morfologická analýza, anatomie reprodukčního ústrojí a DNA analýza potvrdily, že nejde o příbuzného havajského druhu ani o jeho vzdáleného migranta. Jde o samostatný evoluční lineage, který se vyvinul zcela nezávisle.

DNA říká: nic společného

Genetická analýza změřila odlišnost Theridion himalayana od havajského Theridion grallator na přibližně 8,5 až 12 procent. To je hodnota, která v kontextu genetické vzdálenosti odpovídá zcela odlišným druhům s velmi dávným posledním společným předkem – nikoliv blízkým příbuzným nebo populaci, která se přes oceán přesunula. Fylogenetické analýzy dokumentují, že dva druhy se vyvinuly na svých lokacích zcela nezávisle.

Anatomicky je Theridion himalayana od svých nejbližších příbuzných odlišena unikátní anatomií pohlavního ústrojí: samičky nesou charakteristické kopulační kanálky ve tvaru jehelního ucha a krátké, přibližně V-tvarované oplodňovací kanálky. Tyto struktury se zásadně liší od havajského druhu a vylučují jakoukoliv blízkou příbuznost.

Konvergentní evoluce: příroda si recykluje dobré nápady

To, co tento nález dělá výjimečným z evolučního hlediska, je jasný případ konvergentní evoluce – procesu, při němž nepříbuzné druhy vyvíjejí shodné nebo velmi podobné znaky jako odpověď na srovnatelné selekční tlaky v prostředí. Konvergentní evoluce je v přírodě dobře dokumentovaným jevem: delfíni a žraloci mají podobný tvar těla, netopýři a ptáci vyvinuli křídla, kaktusy a africké pryšce vyvinuly srovnatelné sukulentní přizpůsobení. Ale dva odlišné druhy pavouků na opačných stranách planety, oba vyvíjející výrazné polymorfní barevné vzory připomínající lidskou tvář, a oba žijící specificky na určitých druzích rostlin – to je pozoruhodná náhoda.

Zvláštní pozornost zaslouží volba hostitelské rostliny. Theridion himalayana je pravidelně nacházen na zázvoru – konkrétně na druzích rodu Hedychium. A havajský Theridion grallator? Rovněž tráví většinu života na rostlinách zázvoru – přestože zázvor na Havaj není původní, byl introdukován. Výzkumníci tuto paralelu explicitně zmiňují jako evoluční záhadu: co na zázvoru přitahuje oba druhy? A existuje na zázvoru specifický selekční tlak, který výskyt barevných vzorů na bříšku zvýhodňuje?

Záhada polymorfismu: proč příroda toleruje tolik tváří

Přírodní výběr obvykle tlačí k uniformitě – jeden optimální design, který se šíří populací. Přesto jak havajský, tak himálajský druh vykazují polymorfismus: populace sestává z jedinců s výrazně odlišnými vzory. Někteří mají výrazný červený „úsměv", jiní jsou jednobarevně žlutí, další mají komplexní vzory nebo symetrické červené skvrny.

Výzkumy havajského polymorfismu naznačují, že různé vzory mohou klamat různé druhy predátorů nebo parazitů – polymorfismus snižuje schopnost predátorů naučit se hledat konkrétní vizuální cíl. Ale definitivní funkce vzorů u havajského druhu nebyla nikdy plně prokázána. U nového himalájského druhu je situace stejná: přesná funkce vzorů zůstává nevyřešena.

Priyadarshini to komentuje otevřeně: vzory bezpochyby pomáhají přežít v divočině, ale proč se uchylují právě k takovým vzorům na zádech a jakou přesnou roli hrají v životním cyklu, to dosud věda nezná. Jde o hlubší genetické tajemství.

Objev z mravenčí výpravy

Ironický podtext celého nálezu podtrhuje, jak k němu došlo. Tripathy byl v terénu kvůli průzkumu mravenců. Pavouka si vzal na okraj pozornosti a posílal snímky kolegyni spíše ze zvyku než s konkrétním očekáváním. Celý průzkum probíhal od října 2023 do doby, než bylo sesbíráno dostatek exemplářů pro formální taxonomickou analýzu. Výzkumnice přiznává, že ji oblast vždy zajímala, protože krajina a vegetace ve výšce jsou diametrálně odlišné od nížin – himálajské výšky jsou biologicky slabě prozkoumané a nabízejí potenciál pro nálezy, u nichž nikdo netušil, kde hledat.

Theridion himalayana je tak dalším připomínkou toho, co biologie ví dobře a opakovaně potvrzuje: planeta je zásobárna druhů, které teprve čekají na popis. A příroda má ráda symetrii – i přes 12 000 kilometrů.