Pentagon otevřel trezory s UFO spisy. Co se v nich skrývalo sedmdesát let?

Desítky let si američtí prezidenti, vědci a nadšenci UFO říkali totéž: co vláda skutečně ví a proč to tají? Osmého května 2026 přišla alespoň část odpovědi. Ministerstvo války Spojených států amerických zveřejnilo první dávku doposud neviděných souborů o neidentifikovaných anomálních jevech v rámci programu s akronymem PURSUE – Presidential Unsealing and Reporting System for UAP Encounters. Na webu war.gov/ufo je nyní volně dostupných 161 složek zahrnujících PDF dokumenty, videa, fotografie a svědectví očitých svědků. A to má být teprve začátek.

Co je PURSUE a proč teď

Program PURSUE vznikl na základě prezidentského příkazu Donalda Trumpa z února 2026, jenž nařídil maximální míru transparentnosti v otázce vládních znalostí o UAP. Koordinaci zajišťuje meziresortní tým zahrnující Bílý dům, Úřad ředitele národní rozvědky, ministerstvo energetiky, NASA, FBI a Pentagon prostřednictvím specializovaného pracoviště AARO – All-domain Anomaly Resolution Office. Ministerstvo války v tiskové zprávě k vydání souborů přiznalo rozsah úkolu bez příkras: jde o „bezprecedentní, historické úsilí vyžadující koordinaci desítek agentur a přezkum desítek milionů záznamů, z nichž mnohé existují pouze v papírové podobě a sahají přes mnoho desetiletí". Nové materiály mají přibývat průběžně každých několik týdnů.

Bílý dům situaci okomentoval prohlášením, v němž konstatoval, že zatímco předchozí administrativy usilovaly o zpochybnění nebo odrazení Američanů od zájmu o tato témata, Trumpova administrativa se zaměřuje na maximální transparentnost s tím, že veřejnost si může udělat vlastní závěry.

Co spisy obsahují: od Apolla po Irák

Obsah prvního balíku souborů pokrývá překvapivě široké časové rozmezí. Podle NBC News jsou mezi záznamy hlášení z misí Apollo 11, Apollo 12 a Apollo 17. V přepisu komunikace z Apolla 17 astronauti popisují jasné částice nebo fragmenty, které se kolem nich vznášejí při manévrování – jeden z operátorů výslovně říká, že to „vypadá jako čtvrtý červenec" za oknem. Jiný dodává, že objekty jsou tvarově zubaté, hranatité a otáčejí se. Fotografie z Apolla 17 zachycující tři světlé body na povrchu Měsíce jsou nyní součástí veřejného archivu. Z mise Apollo 12 pochází hlášení astronauta Alana Beana o pozorování triangulárních útvarů.

Novější záznamy jsou neméně pozoruhodné. Infračervená videa z vojenských operací dokumentují pozorování v Iráku z roku 2022, Sýrii z roku 2022, Spojených arabských emirátech z roku 2023, Řecku z roku 2024 a v oblasti Indo-pacifického velení taktéž z roku 2024. Jeden ze záznamů z roku 2024 zachycuje objekt ve tvaru diamantu nebo amerického fotbalového míče pohybující se vysokou rychlostí, viditelný výhradně v krátkovlnném infračerveném spektru. Videa jsou k dispozici celkem přibližně 28, k nim se přidává 14 fotografií.

Z FBI pocházejí dva páry snímků z novoroční noci 1999 zachycující neidentifikované objekty ve stejném záběru s americkými vojenskými prostředky. FBI rovněž přispěla spisy mapující hlášení od roku 1947 do roku 1968 – záznamy zahrnují svědectví očitých svědků, fotografické důkazy z lokalit jako Oak Ridge v Tennessee a technické návrhy týkající se možných pohonných systémů.

Vojenský pilot a astronaut Frank Borman

Historicky zajímavé je hlášení z mise Gemini 7, v němž astronaut Frank Borman popisuje pozorování „bogey" – vojenského termínu pro neidentifikovaný vzdušný objekt – spolu s částicemi neznámého původu. Borman byl v době mise zkušeným testovacím pilotem s přísným vědeckým přístupem, což jeho svědectví dává jinou váhu než anekdotickým příběhům civilních pozorovatelů.

Z nedávnějšího období spisy zachycují hlášení civilistů i příslušníků bezpečnostních složek o kovových objektech se silným světlem, které náhle mizí. Část těchto hlášení byla již dříve vysvětlena jako konvenční letadla nebo jiné přírodní jevy, jak přiznává i NBC News s odkazem na závěry analytických týmů. Ministerstvo války v doprovodném textu k uvolněným souborům výslovně uvádí, že archivované materiály jsou „nevyřešené případy" – tedy situace, u nichž vláda nedokáže jednoznačně určit povahu pozorovaného jevu, a to buď z důvodu nedostatku dat, nebo z jiných příčin. Zároveň ministerstvo vyzývá soukromý sektor k analýze a nabízí spolupráci.

Projekt Blue Book a desetiletí zadržování

Americká vláda shromažďuje záznamy o neidentifikovaných vzdušných jevech od čtyřicátých let. Projekt Blue Book, vojenský program systematického sběru a analýzy hlášení fungující mezi lety 1952 a 1969, vyhodnotil přes dvanáct tisíc případů, přičemž přibližně 700 z nich označil za „nevysvětlené". Archiv těchto dokumentů byl sice postupně odtajněn, ale od uzavření projektu nebylo veřejnosti zpřístupněno nic srovnatelného rozsahem ani recentností jako nyní.

Obrat nastal v roce 2017, kdy investigativci New York Times odhalili existenci tajného programu AATIP – Advanced Aerospace Threat Identification Program – a zveřejnili videa vojenských pilotů pořízená infračervenými kamerami zachycující objekty pohybující se způsobem, jenž zjevně odporuje znalostem aerodynamiky. Videa Tic Tac, Gimbal a GoFast způsobila tehdy mediální zemětřesení. Nyní by měla přibýt další.

Co spisy říkají – a co ne

Důležité je říci, co z uvolnění souborů nevyplývá. Ministerstvo války ani žádná z participujících agentur netvrdí, že nalezené záznamy prokazují existenci mimozemské technologie nebo nelidské inteligence. Naopak: většina případů zachycených v souborech má podle analytiků prozaická vysvětlení, i když část nikoli. Program PURSUE zároveň nezrušil systém klasifikace: existují oddělené „vyřešené případy", o nichž bude ministerstvo podávat zprávy zvlášť a ve standardizovaném formátu.

Vědecká komunita k uvolněným materiálům přistupuje s kombinací zájmu a metodologické opatrnosti. Analýza surových vojenských záznamů bez znalosti technických parametrů senzorů, podmínek prostředí a kontextu pořízení snímku je obtížná. Infračervená videa jsou obzvlášť náchylná k optickým artefaktům – to, co vypadá jako „diamantový objekt pohybující se nepřirozenou rychlostí", může být za jiných podmínek světlometem letadla v určitém úhlu záběru. Vědci proto vyzývají k opatrnosti při interpretaci a čekají na standardizovaná datová metadata, která vláda zatím nedodala.

Přesto zůstává faktem, že výzva k soukromé analýze je ze strany vlády nebývalá. Desetiletí utajování střídá éra otevřené datové sady, k níž má přístup kdokoli s internetovým připojením. To samo o sobě je historický posun – bez ohledu na to, co záznamy nakonec prokáží nebo neprokáží.