Perlivá voda prý zahání únavu při hraní her lépe než obyčejná. Co za tím stojí

Dlouhé hraní podle textu publikovaného v odborném časopise vyvolává kognitivní únavu charakterizovanou zhoršenou exekutivní funkcí a zúžením zornice, přičemž hráči proti tomu často sahají po kofeinových nebo cukrem slazených nápojích, jejichž pravidelné užívání s sebou nese zdravotní rizika. Tým proto otestoval, jestli podobný efekt dokáže nahradit sycená voda.

Do randomizovaného zkříženého experimentu zapojili patnáct mladých dospělých, kteří pravidelně hrají videohry. Podle záznamu studie na serveru bioRxiv každý účastník absolvoval dvě samostatné třihodinové seance virtuálního fotbalového zápasu, přičemž během jedné pil neperlivou a během druhé perlivou vodu. Vědci průběžně sledovali subjektivní míru únavy a potěšení pomocí vizuální škály, exekutivní funkce testem zvaným flanker úkol, a nepřetržitě měřili velikost zornice i srdeční tep, zatímco hladinu krevního cukru a kortizolu ve slinách kontrolovali v pravidelných intervalech.

Rozdíl mezi oběma nápoji byl podle výsledků výrazný. Perlivá voda ve srovnání s neperlivou podle textu studie statisticky významně zmírnila nárůst subjektivní únavy, zvýšila míru potěšení ze hry a zachovala lepší exekutivní funkci, přičemž zároveň zabránila zúžení zornice typickému pro nástup únavy. Grafy zaznamenávající změnu skóre únavy a potěšení oproti výchozímu stavu ukazují jasně rozdílné křivky pro oba nápoje napříč všemi třemi hodinami hry, s hodnotou p pod 0,001 pro samotný faktor času a statisticky významným rozdílem mezi nápoji.

Zajímavé je, co se naopak nezměnilo. Srdeční tep, hladina krevního cukru ani kortizolu se mezi oběma podmínkami nelišily, což vylučuje jednoduché vysvětlení založené na stimulačním, hormonálním nebo metabolickém účinku, jaký by se dal čekat třeba u kofeinu nebo cukru. Perlivá voda navíc podle studie vedla k méně chybám ve hře, konkrétně k menšímu počtu faulů ve virtuálním fotbale, zatímco samotný útočný a obranný výkon hráčů zůstal beze změny.

Vysvětlení tohoto jevu autoři hledají v takzvaných TRP kanálech v krku. Podle popisu mechanismu v samotné studii stimuluje oxid uhličitý uvolňovaný z bublinek receptory TRPA1 v trojklaném nervu a receptory TRPV1 v hltanu a mozkovém kmeni, tedy klíčové součásti takzvaného vzestupného retikulárního aktivačního systému, který následně aktivuje oblasti prefrontální kůry zapojené do exekutivních funkcí, jako je orbitofrontální kůra. Zmírnění zúžení zornice, které je citlivým ukazatelem aktivity tohoto vzrušivého systému a nepřímo i prefrontální aktivity, tak podle autorů podporuje myšlenku, že perlivá voda skutečně stimuluje mozek jinou cestou než skrze stimulanty nebo cukr.

Je namístě dodat i pár vyvažujících poznámek. Šlo o poměrně malý vzorek patnácti lidí, byť zkřížený design, kdy každý účastník absolvoval obě podmínky, zvyšuje statistickou sílu takové studie i při menším počtu lidí. Zapojení účastníci navíc byli specificky mladí, pravidelně hrající videohry, takže platnost závěrů pro jiné skupiny lidí nebo jiné typy dlouhotrvající duševní zátěže zatím nebyla ověřena. Samotný mechanismus přes TRP kanály a prefrontální kůru je navíc odvozen hlavně z dřívější literatury, ne přímo změřen zobrazením mozkové aktivity v této konkrétní studii.

I s těmito výhradami nabízí zjištění praktickou alternativu k tradičním energetickým nápojům. Podle serveru The Debrief autoři studie konzumaci perlivé vody označili za potenciálně účinný způsob, jak si udržet mentální soustředění během dlouhého hraní, bez rizik spojených s příjmem cukru nebo kofeinu, tedy jednoduchou úpravu pitného režimu, která podle dostupných dat funguje bez vedlejších účinků spojených s běžnějšími stimulanty.