Pohoda z dovolené vrcholí osmý den a do týdne v práci zmizí

Otázka, jak dlouhá dovolená je ta ideální, zajímá psychology práce už desítky let, protože dobře načasovaný odpočinek přímo ovlivňuje výkonnost, zdraví i spokojenost zaměstnanců po návratu. Klasickou odpověď na tuto otázku nabídla studie psycholožek Jany Kühnel a Sabine Sonnentag, publikovaná v časopise Journal of Organizational Behavior, která jako jedna z mála sledovala stejné lidi opakovaně před dovolenou, v jejím průběhu i po návratu do zaměstnání.

Do výzkumu se zapojilo 131 učitelů, tedy profese s jasně vymezeným a poměrně dlouhým obdobím volna, což autorkám umožnilo sledovat průběh pohody po celou dobu prázdnin, nikoli jen na jejím začátku a konci. Účastníci vyplňovali dotazník měřící subjektivní pocit pohody celkem devětkrát, jednou těsně před dovolenou, čtyřikrát v jejím průběhu a čtyřikrát po návratu do práce, přičemž poslední měření proběhlo s odstupem několika týdnů od návratu.

Výsledný průběh křivky pohody je překvapivě konzistentní. Hodnota pohody před dovolenou byla nejnižší za celé sledované období, což odpovídá vyčerpání typickému pro konec pracovního cyklu. Hned po nástupu na dovolenou pohoda prudce stoupla a svého vrcholu dosáhla zhruba osmý den volna. Poté už se křivka nezvyšovala, naopak mírně klesala až do konce dovolené, což naznačuje, že další dny odpočinku nad tento bod nepřinášely žádný výrazný dodatečný benefit. Jakmile se ale účastníci vrátili do práce, pohoda se zřítila zpět téměř na úroveň před dovolenou, a to už při prvním měření po návratu, tedy v řádu jednoho týdne.

Tento vzorec, rychlý nárůst pohody na začátku volna následovaný rychlým útlumem po návratu do práce, potvrzuje i starší přehledová studie nizozemského týmu, publikovaná v časopise Journal of Occupational Health a citovaná jako jeden z klíčových zdrojů v pozdějším výzkumu na téma zotavení z dovolené, dostupná přes Semantic Scholar. Tato metaanalýza shrnula, že pohoda a zdraví se sice během dlouhých letních dovolených zlepšují, ale efekt je krátkodobý a délka dovolené ani konkrétní aktivity na ní mají na velikost zlepšení jen slabý vliv.

Podobně skeptický pohled na délku dovolené nabízí i nizozemská studie Jeroena Nawijna a kolegů, publikovaná v časopise Applied Research in Quality of Life, podle níž byla většina dovolenkářů sice během cesty šťastnější než obvykle, ale jen malá část z nich hlásila po návratu domů trvale vyšší úroveň štěstí ve srovnání s obdobím před odjezdem. Kombinace těchto zjištění ukazuje, že klíčovým faktorem není ani tak celková délka dovolené, jako spíše fakt, že jakýkoli odstup od pracovních povinností přináší úlevu, která má ale svou přirozenou životnost, a to zhruba jeden týden, než se rozptýlí zpátky v každodenním pracovním kolotoči.

Proč se pohoda po návratu do práce vytrácí tak rychle, souvisí podle autorek s tím, čemu psychologie práce říká proces zotavení, tedy postupné doplňování psychických a fyzických zdrojů vyčerpaných pracovní zátěží. Dovolená tento proces nastartuje, ale jakmile se člověk vrátí k běžným pracovním povinnostem, nové stresory a nároky na pozornost začnou tyto nabyté zdroje znovu čerpat, a to často rychleji, než stačí odpočinek zapůsobit na dlouhodobější úrovni. Jinými slovy, samotný odpočinek nezanechává trvalou stopu, pokud po něm rychle následuje návrat do stejné míry zátěže, která vedla k vyčerpání před dovolenou.

Z tohoto zjištění vyplývá poměrně praktický závěr pro plánování volna. Pokud dodatečné dny dovolené nad přibližně týden až deset dní nepřinášejí zásadně vyšší pohodu, ale efekt každé jednotlivé dovolené se stejně po návratu do práce rychle vytratí, může být rozumnější strategií rozdělit dostupné volno na více kratších období rozprostřených během roku, místo aby si člověk šetřil všechny dny na jednu dlouhou cestu. Častější, byť kratší přestávky by tak mohly zajišťovat pravidelnější dávky zotavení, než jaké nabízí jedna dlouhá dovolená s dlouhým obdobím vyčerpání mezi jednotlivými cykly.

Je ovšem třeba dodat, že tato konkrétní studie vycházela z jedné profesní skupiny, učitelů s dlouhými letními prázdninami, a výsledky se nemusí zcela přesně přenášet na povolání s jinou strukturou pracovní zátěže nebo na kratší standardní dovolené běžné mimo školství. Přesto se základní vzorec, tedy rychlý nárůst pohody s bodem zlomu kolem prvního týdne a rychlý pokles po návratu do práce, opakovaně objevuje i v jiných studiích zotavení z dovolené, což z něj dělá jeden z nejlépe podložených poznatků v této oblasti výzkumu.