Poslech hudby po sedmdesátce snižuje riziko demence o 39 procent

Otázka, jak co nejdéle udržet ostrou mysl ve stáří, patří k nejpalčivějším tématům veřejného zdraví, protože účinný lék na demenci stále neexistuje a populace ve vyspělých zemích rychle stárne. Tým vedený studentkou Univerzity Monash Emmou Jaffou a profesorkou Joanne Ryan proto zkoumal, zda běžná a dostupná aktivita, poslech nebo hraní hudby, dokáže riziko demence reálně snížit. Výsledky, publikované v odborném časopise International Journal of Geriatric Psychiatry, patří mezi nejrozsáhlejší důkazy pro tento typ souvislosti, jaké byly dosud zveřejněny.

Výzkumníci vycházeli z dat rozsáhlé australské studie ASPREE, zaměřené původně na účinky nízké dávky aspirinu u starších dospělých, a jejího doplňkového projektu ALSOP, který sleduje kognitivní a psychické zdraví účastníků. Do analýzy zahrnuli více než 10 800 lidí starších sedmdesáti let, kteří na počátku sledování netrpěli demencí. U každého účastníka vědci zjišťovali, jak často poslouchá hudbu a zda hraje na hudební nástroj, a tyto údaje pak propojili s tím, kolik z nich v následujících letech demenci skutečně vyvinulo.

Výsledek byl podle tiskové zprávy univerzity jednoznačný. Lidé, kteří hudbu poslouchali vždy, tedy nejčastější možná kategorie v dotazníku, měli ve srovnání s těmi, kdo hudbu poslouchali nikdy, zřídka nebo jen občas, o 39 procent nižší riziko demence. Stejná skupina měla také o 17 procent nižší výskyt mírné kognitivní poruchy a dosahovala lepších výsledků v testech celkové kognitivní výkonnosti i epizodické paměti, tedy schopnosti vybavit si konkrétní prožité události. Hraní na hudební nástroj samo o sobě souviselo se snížením rizika demence o 35 procent, a lidé, kteří pravidelně jak poslouchali, tak zároveň hráli, měli riziko nižší o 33 procent a riziko mírné kognitivní poruchy nižší dokonce o 22 procent.

Autorka studie Emma Jaffa nálezy označuje za praktický a snadno dostupný nástroj pro udržení duševního zdraví ve stáří, protože na rozdíl od řady jiných intervencí nevyžaduje žádné speciální vybavení ani finanční investice. Profesorka Ryan k tomu dodává, že vzhledem k tomu, že účinný lék na demenci zatím neexistuje, je klíčové identifikovat právě takové životní návyky, které mohou nástup onemocnění oddálit nebo mu předejít.

Zjištění týmu z Monash University přitom nestojí osamoceně. Podobným směrem ukazuje i starší systematický přehled a metaanalýza tří prospektivních kohortových studií, publikovaná v časopise BMC Neurology, která zjistila, že hraní na hudební nástroj u starších dospělých souvisí se sníženým rizikem demence, s podobně orientovaným výsledkem napříč různými populacemi ve Spojených státech i v Japonsku. Nová australská práce tento obrázek rozšiřuje především tím, že jako první ve velkém měřítku ukazuje srovnatelně silný efekt i u pasivního poslechu hudby, nikoli jen u aktivního hraní, což je z hlediska praktické proveditelnosti mnohem významnější zjištění, protože poslouchat hudbu dokáže v podstatě každý bez ohledu na předchozí hudební vzdělání.

Jak přesně hudba mozek chrání, není zcela objasněno, ale nabízí se hned několik možných mechanismů. Poslech i hraní hudby aktivuje současně sluchové, motorické i emoční oblasti mozku a vyžaduje koordinaci pozornosti, paměti a předvídání, což může posilovat takzvanou kognitivní rezervu, tedy schopnost mozku odolávat poškození dřív, než se projeví klinické příznaky demence. Hudba navíc často doprovází sociální interakci, ať už jde o společný poslech, koncerty nebo hraní v kapele, a sociální zapojení patří mezi dlouhodobě potvrzené ochranné faktory proti kognitivnímu úpadku ve stáří.

Je ale potřeba zdůraznit, že jde o observační kohortovou studii, tedy o typ výzkumu, který dokazuje souvislost, nikoli přímou příčinu a následek. Je teoreticky možné, že lidé v raných, ještě neodhalených stadiích kognitivního úpadku postupně přirozeně omezují zájem o hudbu i další koníčky, což by mohlo částečně zkreslovat pozorovaný vztah opačným směrem. Autoři studie se s tímto rizikem vyrovnávali tím, že demenci sledovali až od třetího roku studie, aby minimalizovali vliv účastníků, kteří již na počátku měli nediagnostikované rané příznaky onemocnění, což výsledek činí o něco důvěryhodnějším, byť definitivní důkaz příčinné souvislosti by vyžadoval randomizovanou intervenční studii.

Pro praktický život seniorů i jejich rodin z toho plyne jednoduché doporučení. Zařadit pravidelný poslech oblíbené hudby do každodenního režimu, ať už jde o rozhlasové vysílání, hudební nahrávky nebo koncerty, představuje nízkonákladovou a bezpečnou aktivitu, která podle nejnovějších dat může hrát roli v ochraně paměti a myšlení ve vyšším věku. Kdo má navíc chuť naučit se hrát na nástroj nebo se vrátit k dřívějšímu koníčku, získává podle týchž dat ještě o něco silnější potenciální ochranu.