Přestávka každou hodinu snižuje riziko úmrtí na rakovinu téměř o pětinu, ukazuje rozsáhlá studie

Otázka, zda je pro zdraví horší sedět celkově dlouho, nebo sedět dlouho v kuse bez přestávky, zajímala vědce už delší dobu, ale většina dosavadních doporučení se soustředila právě jen na celkový čas strávený vsedě. Tým vedený Ziyi Zhouovou z Univerzity v Glasgow a Frederickem Ho se rozhodl tyto dvě věci od sebe konečně oddělit. Výsledky své práce publikovali v časopise PLOS Medicine pod názvem popisujícím sledování prodlouženého a přerušovaného sedavého chování a jeho souvislosti s výskytem a úmrtností na rakovinu.

Do studie bylo zařazeno 91 292 účastníků britské databáze UK Biobank, kteří po dobu sedmi dnů nosili na zápěstí akcelerometr, tedy zařízení objektivně měřící pohyb, na rozdíl od starších studií spoléhajících jen na dotazníkové sebehodnocení. Podle informací zveřejněných na portálu EurekAlert byli účastníci sledováni po medián 12,38 roku, což z této práce dělá jednu z nejdelších a zároveň objektivně nejpřesněji měřených studií svého druhu.

Klíčovým krokem bylo rozdělení sedavého chování do dvou kategorií. Takzvané prodloužené sezení počítalo jen úseky, kdy člověk seděl nepřetržitě déle než třicet minut v kuse, zatímco takzvané přerušované sezení zahrnovalo krátké úseky sezení, mezi kterými se člověk pravidelně zvedl a alespoň chvíli se hýbal. Výsledky podle EurekAlert ukázaly, že každá další hodina prodlouženého, nepřerušovaného sezení byla spojena s devítiprocentně vyšším rizikem úmrtí na rakovinu, s poměrem rizik 1,09 při devadesátipětiprocentním intervalu spolehlivosti mezi 1,06 a 1,11. Naproti tomu podle přehledu zveřejněného na portálu Epocrates mířil vztah u přerušovaného sezení opačným směrem a ještě výrazněji, každá další hodina takto rozlámaného sezení byla spojena s osmnáctiprocentně nižším rizikem úmrtí na rakovinu.

Křivka rizika u celkového sedavého chování zůstává poměrně plochá až do zhruba deseti hodin denně a teprve nad touto hranicí začíná znatelně stoupat, což naznačuje, že ne každá hodina sezení je stejně riziková, dokud celková zátěž nepřekročí určitý práh. U prodlouženého sezení je nárůst rizika patrný už dřív a je strmější, zatímco u přerušovaného sezení křivka ukazuje přesný opak, riziko je nejvyšší, když člověk vstává jen jednou za dlouhou dobu, a s rostoucím počtem přerušení plynule klesá.

Podobný vzorec platil podle zdroje News-Medical i pro výskyt nádorových onemocnění celkově, včetně nádorů spojených s obezitou a nádorů spojených s cukrovkou druhého typu, nikoli jen pro úmrtnost. Autoři navíc provedli takzvané substituční modelování, tedy odhad, co by se stalo, kdyby lidé nahradili část prodlouženého sezení jinou aktivitou. Podle serveru Epocrates by nahrazení jedné hodiny denně prodlouženého sezení lehkou aktivitou, jako je pomalá chůze nebo domácí práce, souviselo s dvanáctiprocentně nižším rizikem úmrtí na rakovinu, zatímco nahrazení jen třiceti minut sezení aktivitou střední intenzity by riziko snížilo o osm procent.

Není bez zajímavosti, že studie má i své metodologické limity, na které upozornila britská organizace Science Media Centre ve svém shrnutí odborných reakcí. Základní údaje o tělesné hmotnosti, stravě a kouření byly u účastníků zaznamenány už při jejich náboru do studie UK Biobank mezi lety 2006 a 2010, zatímco samotné měření pohybu akcelerometrem proběhlo až mezi lety 2013 a 2015, takže tyto dva soubory dat nemusí být zcela synchronní a mezitím se u části účastníků mohl životní styl změnit. Jde navíc o observační studii, která dokazuje souvislost, nikoli přímou příčinu, byť velikost vzorku, délka sledování a objektivní měření pohybu z ní dělají jeden z nejsilnějších důkazů dosud publikovaných na toto téma.

Praktický závěr studie je přesto celkem jasný a odpovídá i intuitivnímu doporučení, které se v poslední době prosazuje mezi odborníky na pohybovou aktivitu. Není nutné odejít od stolu na celou hodinu, ale i krátké, pravidelně opakované přerušení sezení, ať už jde o pár minut chůze, protažení nebo domácí práce, může podle těchto dat znamenat měřitelný rozdíl v dlouhodobém zdravotním riziku, a to nezávisle na tom, kolik hodin člověk celkově stráví v sedě.