Přesvědčte se, že jste dobře spali. Kognitivní výkon se změní — i když lžete sami sobě

V roce 2014 publikovaly Christina Draganich a Kristi Erdal z Colorado College studii, která vstoupila do psychologické literatury jako jeden z nejprovokativnějších dokladů síly přesvědčení. Studie „Placebo Sleep Affects Cognitive Functioning" v Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory and Cognition pracovala se 164 účastníky, kteří na začátku experimentu ohodnotili kvalitu své předchozí noci. Pak přišlo překvapení.

Výzkumníci jim sdělili, že mají k dispozici novou techniku — která ve skutečnosti neexistuje — umožňující na základě biologických markerů změřit přesný podíl REM spánku z předchozí noci. Polovina účastníků dostala zpětnou vazbu, že strávila v REM 28,7 procenta celkové doby spánku — nadprůměrná hodnota. Druhá polovina dostala zprávu, že jejich REM dosáhl jen 16,2 procenta — výrazně podprůměrné číslo. Obě informace byly vymyšlené. Nikdo nikoho fyzicky nezměřoval.

Co se stalo s kognitivním výkonem

Následovaly standardizované kognitivní testy. Paced Auditory Serial Addition Test (PASAT) měří rychlost zpracování informací a pracovní paměť — účastníci musejí sčítat sérii čísel v rychlém tempu. Controlled Oral Word Association Task (COWAT) testuje verbální fluenci. Výsledky byly statisticky jednoznačné: přiřazená kvalita spánku — tedy ta vymyšlená — výrazně předpovídala výkon na obou testech. Ti, kteří dostali informaci o nadprůměrném REM, si vedli lépe. Ti, kteří věřili, že měli podprůměrný spánek, si vedli hůře. Přitom skutečně nahlášená kvalita spánku — tedy to, jak se účastníci sami cítili — výkon nepredikovala vůbec.

Závěr autorů byl přímočarý: přesvědčení o kvalitě spánku ovlivňuje kognitivní výkon v obou směrech — pozitivně i negativně. Vaše subjektivní hodnocení vlastní únavy nemusí být přesným měřítkem skutečného stavu mozku. Ale informace, kterou o svém stavu obdržíte, jej zřejmě formuje — a to i tehdy, když jde o informaci záměrně nepravdivou.

Precedent ze sedmdesátých let: hotelové pokojské a krevní tlak

Draganich sama přiznává, že inspiraci k experimentu čerpala ze starší, ale stejně přesvědčivé studie. V roce 2007 uskutečnily Alia Crum a Ellen Langer z Harvardu výzkum, jehož výsledky otevřely zcela jiný terén — vliv přesvědčení na fyziologické zdravotní ukazatele. Studie publikovaná v Psychological Science pracovala s 84 pokojskými ze sedmi různých hotelů. Ty jsou fyzicky aktivní ze samé podstaty svého povolání — průměrná pokojská uklidí 15 pokojů denně, každý za 20 až 30 minut. Přesto většina z nich nepovažovala svou práci za cvičení.

Crum a Langer rozdělily pokojské do dvou skupin. Informované skupině vysvětlily, že jejich každodenní práce splňuje doporučení amerického ministra zdravotnictví pro dostatečnou fyzickou aktivitu — a konkrétně popsaly, jak jednotlivé úkony odpovídají pohybovým výkonům. Kontrolní skupina tuto informaci nedostala. Chování se u žádné ze skupin nezměnilo — pokojské pracovaly přesně jako dřív. Po čtyřech týdnech ale měřitelné výsledky ukázaly výrazný rozdíl: informovaná skupina vykázala pokles tělesné hmotnosti, krevního tlaku, tělesného tuku, obvodu pasu a BMI. Kontrolní skupina nikoli. Jediná proměnná, která se změnila, bylo přesvědčení.

Jak mozek překládá přesvědčení do biologie

Mechanismus, jímž kognitivní přesvědčení ovlivňuje fyziologický nebo výkonnostní výsledek, není dokonale objasněn, ale výzkum nabízí několik plauzibilních cest. Jednou z nich je aktivace nebo inhibice stresové osy. Přesvědčení „jsem unavený a nefunkční" aktivuje obranou reakci organismu, zvyšuje kortizol, zužuje kognitivní flexibilitu a snižuje motivaci k výkonu. Přesvědčení „jsem odpočatý" tyto mechanismy potlačuje a umožňuje nervovému systému fungovat na vyšší kapacitě.

Druhou cestou je mechanismus pozornostního zaměření: víte-li, že jste „unavení", zaměřujete pozornost na příznaky únavy, interpretujete každou neurčitost jako potvrzení svého stavu a chováte se způsobem, který tento stav posiluje. Naopak: víte-li, že jste „odpočatí", pozornost směřujete ke kapacitě, ne k deficitu.

Kdy toto funguje a kdy ne

Je důležité být přesný v tom, co tato data říkají — a co neříkají. Výsledky studie Draganich a Erdal neznamenají, že spánek je zbytečný nebo že si jeho nedostatek můžete libovolně vynahradit pozitivním myšlením. Chronická spánková deprivace má dokumentované kumulativní neurobiologické důsledky, jak doložila například studie Van Dongena et al. z University of Pennsylvania. Přesvědčení nezrušuje fyziologii.

Co ale tato data naznačují, je jiná a důležitá věc: v podmínkách průměrné, nedokonalé — ale nikoli extrémně deprivované — noci může vaše interpretace ovlivnit výkon více než samotný stav. A v moderním světě, kde je rituální stěžování si na únavu téměř sociální normou, je toto zjištění prakticky relevantní. Člověk, který se ráno přesvědčí, že „spánek nebyl ideální, ale zvládnu to," a přistoupí k práci s tímto rámcem, si pravděpodobně povede lépe než ten, kdo čtyřikrát opakuje kolegům, jak hrozně spal.

Přesvědčení o stresu: třetí dimenze

Výzkumný program Alie Crum, dnes profesorky na Stanfordu, se rozrostl i do oblasti stresu. Crum a její kolegové v sérii studií ukázali, že přesvědčení o povaze stresu — zda ho vnímáte jako škodlivý nebo jako mobilizující — predikuje zdravotní a výkonnostní výsledky nezávisle na skutečné výši stresu. Lidé, kteří vnímají stres jako „posilující" (stress-is-enhancing mindset), vykazují lepší zdravotní výsledky, vyšší produktivitu a nižší výskyt depresivních příznaků než lidé se stejnou mírou stresu, kteří ho vnímají jako škodlivý (stress-is-debilitating mindset). Opět: stejná fyziologická vstupní podmínka, odlišné přesvědčení, odlišný výsledek.

Tyto linie výzkumu — placebo spánek, mindset cvičení, stresový mindset — se sbíhají do jednoho sdíleného závěru: přesvědčení o vlastním stavu nejsou pouze epifenomény pocitů. Jsou funkčními součástmi výkonnosti a zdraví. Nejde o sebeuklidňování ani o popírání reality. Jde o vědomé rámování interpretace vlastního stavu — a ono rámování má biologické a výkonnostní konsekvence, které výzkum opakovaně měří.

Vaše přesvědčení o tom, jak jste spali, jak jste pohybliví a jak zvládáte stres, není jen psychologický komentář k realitě. Ono realitu spoluvytváří. A to, jak se tato spoluvytváření děje, je jedna z nejzajímavějších oblastí současné psychologické vědy.