Proč majitelé psů stárnou kognitivně pomaleji, podle několika nezávislých studií

Podle textu studie dostupného v databázi PMC vycházel výzkum z dat Alabamské studie rizika demence, do které bylo zapojeno 95 účastníků ve věku 20 až 74 let, z toho 56 majitelů zvířat a 39 lidí bez domácího mazlíčka.

Vícerozměrné analýzy podle stejné studie ukázaly, že vlastnictví zvířete souviselo s vyšší úrovní kognitivních funkcí i s většími mozkovými strukturami, přičemž tyto efekty byly nejvýraznější u majitelů psů. Nejkonzistentnější souvislosti se týkaly rychlosti zpracování informací, orientace pozornosti a epizodické paměti pro příběhy, spolu se sítěmi mozku zodpovědnými za pozornost, limbický systém a takzvanou výchozí síť aktivní v klidovém stavu mysli.

Právě z těchto dat pochází i často citované číslo o patnácti letech. Podle autorů studie dokáže vlastnictví zvířete snížit odhadovaný biologický věk mozku až o patnáct let, přičemž starší dospělí navíc těžili víc z vlastnictví více než jednoho zvířete oproti vlastnictví jednoho nebo žádného.

Zajímavé je i to, co studie naopak nepotvrdila. Vlastnictví zvířete podle stejného textu nesouviselo s předpokládanými nepřímými mechanismy, jako je lepší sociální, emoční nebo fyzické zdraví, o kterých se předem předpokládalo, že by mohly celý vztah vysvětlovat. Skutečný mechanismus tak zůstává nejasný, a samotní autoři jde jen popisují jako pozorovanou souvislost, ne jako prokázanou příčinu.

Právě opatrnost k příčinné souvislosti je na místě, protože jde o průřezovou studii na relativně malém vzorku devětadevadesáti lidí, srovnávající dvě skupiny v jednom okamžiku, ne sledování stejných lidí v čase. Nelze tak vyloučit ani opačný směr souvislosti, tedy že lidé s lepším kognitivním a fyzickým zdravím jsou spíš ochotní a schopní vzít na sebe odpovědnost za péči o zvíře, ne že by zvíře samo jejich mozek zlepšovalo.

Právě proto je užitečné podívat se i na studie sledující lidi delší dobu. Podle analýzy dat z Baltimorské longitudinální studie stárnutí publikované v časopise Nature Scientific Reports souviselo vlastnictví zvířete, konkrétně psa, i venčení psa s pomalejším úbytkem exekutivních funkcí, jazykových schopností a paměti u zdravých starších dospělých sledovaných v komunitním prostředí po dobu jednoho až třinácti let. Šlo o vůbec první dlouhodobý důkaz spojující vlastnictví zvířete a venčení psa s pomalejším kognitivním úbytkem u běžně žijících starších lidí.

Podobný obrázek potvrzuje i evropská data. Podle studie využívající osm vln dat ze Studie o zdraví, stárnutí a odchodu do důchodu v Evropě, sledující dospělé nad padesát let po dobu osmnácti let, souviselo vlastnictví zvířete s pomalejším poklesem exekutivních funkcí i epizodické paměti, přičemž autoři odděleně zkoumali i vliv vlastnictví psů, koček, ptáků a ryb.

Nejzajímavější nuanci pak přidává americká studie publikovaná v JAMA Network Open. Podle analýzy 7945 dospělých nad padesát let souviselo vlastnictví zvířete s pomalejším poklesem verbální paměti a verbální plynulosti konkrétně u lidí žijících sami, zatímco u lidí žijících s dalšími osobami se tento efekt neprojevil, přičemž vlastnictví zvířete podle autorů dokázalo prakticky úplně vyrovnat jinak zvýšené riziko kognitivního úpadku spojené se samostatným bydlením.

Souhrnně vzato tedy číslo patnácti let mladšího mozku pochází z reálné, byť malé a průřezové studie, a nezávislé delší dobu trvající výzkumy ho podporují mírnějším, ale konzistentním způsobem. Nejpravděpodobnějším vysvětlením přitom podle posledně jmenované studie nemusí být samotná přítomnost zvířete, ale spíš to, jak dokáže zmírnit škodlivé dopady osamělosti, zvlášť u lidí, kteří jinak žijí sami.