Proč šest mužů na antarktické základně dostalo rýmu, i když se sedmnáct týdnů s nikým nesetkali

Případ popsal v roce 1973 v odborném časopise Journal of Hygiene tým vedený lékařem T. R. Allenem z Britské antarktické výpravy spolu s kolegy z výzkumného centra v anglickém Harrow. Podle samotného textu studie u šesti z dvanácti mužů přezimujících na izolované antarktické základně postupně nastoupily příznaky typické pro běžné nachlazení, a to po sedmnácti týdnech úplné izolace, přičemž vyšetření odebraných vzorků nedokázalo určit vyvolávajícího původce.

Výsledek byl o to zvláštnější, že šel proti tehdy zavedené představě. Na malých antarktických základnách izolovaných na dlouhé měsíce se obecně věřilo, že respirační infekce vymizí během prvních pár týdnů izolace a posádka pak zůstává bez příznaků až do příjezdu zásobovací lodi nebo letadla, které s sebou obvykle přinesou novou vlnu nachlazení zvenčí. V tomto případě se ale nákaza objevila uprostřed samotné izolace, bez jakéhokoli kontaktu s novými lidmi.

Vědci systematicky vylučovali alternativní vysvětlení. Podle studie výsledky laboratorních testů ukázaly, že za příznaky nestály streptokoky ani jiné běžné bakterie, a alergickou příčinu vyloučila absence typických rostlinných alergenů i nízká prašnost v obytných chatách základny. Postupný, sekvenční charakter nákazy, kdy onemocněl jeden muž po druhém, navíc naznačoval přenos z člověka na člověka, tedy přítomnost skutečného infekčního agens i přes naprostou izolaci od okolního světa.

Sami autoři nabídli jediné možné, byť podle vlastních slov málo podložené vysvětlení: latentní, dlouhodobě přetrvávající virus, který si jeden z mužů nesl v těle už před příjezdem na základnu, a který se za neobvyklých podmínek izolace a psychického stresu znovu aktivoval. Podle textu studie zůstávaly laboratorní důkazy pro takové přetrvávání a reaktivaci nachlazujících virů u dospělých lidí slabé, a podobný jev se podle autorů možná dá pozorovat jen právě v tak neobvyklých podmínkách izolace a stresu, jaké panují v Antarktidě.

Tuto hypotézu později částečně podpořil navazující výzkum. Podle přehledu citací k původní studii následná práce věnovaná přetrvávajícímu vylučování parainfluenzového viru během izolace na jižním pólu zjistila přítomnost tohoto viru u zdravých mladých dospělých ještě dlouho po uplynutí běžné inkubační doby respiračního onemocnění, a to v době, kdy zavlečení nového viru zvenčí bylo prakticky vyloučené, což naznačuje, že se podobné viry v lidském těle dokážou skrytě udržet mnohem déle, než se dřív předpokládalo.

Zatímco antarktická záhada ukazuje, že příčina nachlazení může přetrvávat skrytě v těle samotném, jiná pozdější studie se zaměřila na opačnou otázku: co rozhoduje o tom, jestli člověk po setkání se skutečným virem vůbec onemocní. Tým vedený psychologem Sheldonem Cohenem z Carnegie Mellon University sledoval 153 zdravých dospělých, kteří si čtrnáct dní evidovali délku a kvalitu spánku, a poté je v karanténě vystavili rhinoviru, tedy jednomu z běžných původců nachlazení.

Výsledek podle publikace v časopise Archives of Internal Medicine ukázal jasnou souvislost mezi spánkem a odolností: účastníci spící méně než sedm hodin měli téměř trojnásobně vyšší pravděpodobnost rozvoje nachlazení než ti, kdo spali osm hodin a víc, konkrétně 2,94krát vyšší, a ještě silnější souvislost platila pro takzvanou efektivitu spánku, tedy podíl času stráveného v posteli skutečným spaním. Lidé s efektivitou spánku pod 92 procent onemocněli 5,5krát častěji než ti s efektivitou 98 procent a víc. Tento vztah přitom podle autorů nešlo vysvětlit rozdíly v hladině protilátek před vystavením viru, věkem, roční dobou, tělesnou hmotností, socioekonomickým postavením ani psychologickými faktory.

Obě studie, byť oddělené desítkami let a naprosto odlišnou metodikou, ukazují na podobnou myšlenku. Zda se nachlazení nakonec objeví, nezávisí jen na tom, jestli se člověk setká s virem zvenčí, ale výrazně i na stavu jeho vlastního těla v danou chvíli, ať už jde o měsíce trvající psychickou zátěž ze samoty na kraji světa, nebo o obyčejný nedostatek spánku ve městě uprostřed civilizace.