První na světě: Čínští vědci vytvořili stádo klonovaných jaků

Na odlehlých svazích Tibetské náhorní plošiny se po staletí vyprávějí legendy o zlatých divokých jacích. Podle místních příběhů bylo sedm těchto vzácných zvířat darováno jako věno při symbolickém spojení hor Buye a Zhaxiangqian. Dnes se však z legend stává realita moderní vědy. Čína totiž dosáhla průlomu, který může změnit budoucnost jednoho z nejvzácnějších zvířat planety.

Čínští vědci úspěšně provedli první hromadné klonování tibetských jaků na světě. Deset klonovaných telat odnosily náhradní samice a narodila se přirozenou cestou bez jakékoli asistence. Pro výzkumníky jde o zásadní krok, který otevírá cestu k obnově kriticky ohrožených populací divokých i zlatých jaků.

Věda zachraňuje symbol Tibetu

Projekt vznikl ve spolupráci univerzity Zhejiang, Institutu pro biologii náhorních plošin Tibetu a úřadů v tibetském okrese Damšung. Výzkum začal v roce 2023 a jeho cílem bylo propojit klonování s detailní genetickou analýzou. Vědci proto sekvenovali kompletní genomy téměř 9 000 jaků z celé Tibetské autonomní oblasti.

Pomocí těchto dat vybrali jedince s nejvhodnějšími genetickými vlastnostmi, například rychlým růstem, vysokou plodností, silnou imunitou nebo schopností přežít v extrémních vysokohorských podmínkách. Tyto elitní genotypy následně reprodukovali klonováním.

První úspěch přišel v červenci 2025, kdy se narodil první naklonovaný jak na světě s názvem Nam Co No 1. Tele při narození vážilo 16,75 kilogramu a po devíti měsících dosáhlo hmotnosti přes 183 kilogramů, což podle vědců potvrzuje jeho výborný zdravotní stav a silný růstový potenciál.

zdroj: Profimedia.cz

Následoval ještě větší úspěch. Mezi koncem března a začátkem dubna letošního roku se narodilo deset dalších klonovaných telat. Všechna byla donošena přirozeně a bez komplikací. Podle vedoucího projektu Fang Shenggua se tím technologie posunula od jednotlivých experimentů k reálně využitelné metodě, kterou lze opakovat ve větším měřítku.

Klonování jaků je mimořádně náročné. Na rozdíl od běžného skotu jsou tato zvířata dokonale přizpůsobena prostředí s nízkým obsahem kyslíku, nízkým tlakem vzduchu a vysokou radiací. Tyto podmínky zásadně ovlivňují buněčný metabolismus a běžné postupy klonování zde nefungují spolehlivě. Výzkumný tým proto vyvinul nové metody, například dozrávání vajíček mimo tělo nebo speciální rekonstrukci embryí, která pomáhá jejich stabilnímu vývoji v děloze.

Naděje pro zlaté jaky

Největší pozornost však směřuje k tajemným zlatým divokým jakům. Tato geneticky odlišná populace žije pouze ve vysokých oblastech Tibetské náhorní plošiny a její charakteristická zlatavá srst z ní udělala téměř mytického tvora. Genetické studie potvrdily, že nejde pouze o barevnou odchylku běžných divokých jaků. Zlatí jaci nesou unikátní genetické vlastnosti spojené s odolností vůči nedostatku kyslíku, silnější imunitní reakcí a lepší reprodukční schopností ve vysokých nadmořských výškách.

Přesto jejich populace dramaticky klesla. Odhady hovoří o pouhých 170 až 300 jedincích. Vědci navíc zjistili, že zvířata trpí příbuzenským křížením, které postupně oslabuje jejich genetickou rozmanitost i schopnost přežití.

K úbytku populace přispělo v minulosti pytláctví, křížení s domestikovanými jaky i tlak okolních populací. Čínské úřady proto zavedly mimořádně přísná ochranná opatření. Více než 700 místních pastevců a farmářů dnes pomáhá chránit území národního parku Čhangtchang, držet domácí stáda dál od divokých populací a provádět protipytlácké hlídky.

Nový klonovací program má nyní pomoci vytvořit geneticky silné stádo, které by mohlo populaci zlatých jaků zachránit. Do konce roku 2028 plánují vědci vybudovat základní populaci více než 100 elitních klonovaných jaků, vytvořit nové vysokohorské plemeno a zavést standardizované chovatelské postupy.

V Damšungu už bylo otevřeno specializované centrum pro šlechtění jaků a ochranu genetických zdrojů, které se nachází ve výšce 4 300 metrů nad mořem. Právě zde vyrůstají první klonovaná telata. Pro obyvatele Tibetu nejsou jaci jen hospodářská zvířata. Po staletí představují zdroj obživy, tepla i přežití v nehostinných podmínkách Himálaje. Poskytují mléko, vlnu, palivo i dopravu a zároveň tvoří nedílnou součást křehkého horského ekosystému.

Moderní genetika tak dnes neslouží jen vědeckému pokroku. Pomáhá zachránit symbol celého regionu a možná i jednu z posledních živých legend tibetských hor.