Ptačí zpěv zklidňuje mozek ze dvou různých důvodů zároveň, ukazuje výzkum

Teorii, že ticho v lese signalizuje nebezpečí, zatímco zpěv ptáků naopak bezpečí, popsal pro server National Geographic ekolog Clinton Francis. Podle jeho vysvětlení si člověk procházející lesem podvědomě všímá, když ptáci náhle přestanou zpívat, protože to byl po většinu lidské evoluční historie spolehlivý signál přítomnosti predátora nebo jiného nebezpečí. Zpěv ptáků tak podle něj mohl fungovat jako dlouhodobě spolehlivý ukazatel, že je svět v klidu a člověk se může uvolnit.

Tuto hypotézu podporuje i takzvaná teorie polyvagálního systému amerického neurofyziologa Stephena Porgese, která zavádí pojem neurocepce, tedy podvědomé, nepřetržité vyhodnocování prostředí nervovým systémem z hlediska bezpečí nebo hrozby, jak popisuje server PEMF Magazine. Podle tohoto rámce zvuk ptačího zpěvu funguje jako jeden z klíčových environmentálních signálů, které tělu dovolují přepnout z pohotovostního režimu do klidového stavu.

Že tento efekt není jen teoretická spekulace, ale měřitelný jev, potvrzuje experimentální studie publikovaná v časopise Scientific Reports. Tým vědců vystavil 295 účastníků po dobu šesti minut buď nahrávkám dopravního hluku, nebo zpěvu ptáků s různou mírou druhové rozmanitosti, a před expozicí i po ní měřil úroveň úzkosti, deprese a takzvané paranoie, tedy přehnané ostražitosti a nedůvěry vůči okolí. Zatímco dopravní hluk u účastníků prokazatelně zvyšoval míru deprese, ptačí zpěv naopak zlepšoval náladu a snižoval příznaky úzkosti i paranoie, přičemž efekt byl výraznější u nahrávek s vyšší druhovou rozmanitostí zpěvu.

Podobně rozsáhlé zjištění popisuje i přehled zveřejněný Přírodovědným muzeem v Londýně na jeho webu, podle kterého navazuje výzkum ptačího zpěvu na starší práci amerického vědce Rogera Ulricha, jenž jako první prokázal, že pouhý pohled na přírodu snižuje stres, a tento poznatek dodnes ovlivňuje i to, jak se dnes projektují nemocnice. Novější studie citované ve stejném přehledu ukazují, že už samotný poslech nebo pozorování ptáků dokáže zlepšit duševní pohodu na několik hodin dopředu a snížit pocity úzkosti u zdravých lidí i mimo laboratorní podmínky.

Druhá část tvrzení, tedy že ptačí zpěv je našemu uchu příjemný i kvůli podobnosti s lidskou hudbou, má rovněž solidní vědecký základ, byť jde o samostatnou linii výzkumu. Klíčovou prací je zde studie publikovaná v časopise PNAS, ve které tým vědců analyzoval zpěv drozdíka lesního a zjistil, že tento pták při výběru tónů preferuje frekvenční poměry odpovídající takzvané harmonické řadě, tedy stejnému matematickému principu, na kterém stojí i většina západních hudebních stupnic včetně durové stupnice. Šlo o překvapivé zjištění, protože předchozí menší studie u jiných druhů ptáků podobnou shodu nenašly, což naznačuje, že míra hudebnosti se mezi jednotlivými ptačími druhy výrazně liší.

Podobným směrem ukazuje i práce publikovaná v časopise Scientific Reports, která pomocí takzvané multifraktální analýzy zkoumala rytmickou strukturu zpěvu slavíka tmavého. Autoři zjistili, že jemné časové odchylky v rytmu ptačího zpěvu se strukturálně podobají tomu, co hudební vědci popisují u lidské hudby jako záměrně vloženou expresivitu, tedy drobné odchylky od přesného rytmu, které posluchači vnímají jako výraznější a příjemnější než dokonale pravidelný takt. Podle autorů může tato podobnost pramenit z toho, že ptačí zpěv i lidská hudba plní podobnou funkci, totiž upoutat a udržet pozornost posluchače pomocí očekávání, napětí a jeho uvolnění.

Dohromady tak tyto dva mechanismy dávají poměrně ucelené vysvětlení, proč nás zpěv ptáků za oknem tak spolehlivě uklidňuje. Jde jednak o hluboce zakořeněný evoluční signál bezpečí, který nervový systém vyhodnocuje bez vědomé kontroly, a jednak o čistě akustickou podobnost se strukturami, které lidský mozek už jinak rozpoznává a odměňuje jako hudbu. Ani jeden z těchto mechanismů přitom nevylučuje ten druhý, spíš se navzájem doplňují a společně vysvětlují, proč právě zpěv ptáků patří mezi nejuniverzálněji příjemné přírodní zvuky napříč kulturami.