Columbia otevřela novou epochu, ve které astronauti usedali na sud střelného prachu

12. 4. 2021 – 8:07 | Vesmír | Pavel Jégl | Diskuze:

Columbia otevřela novou epochu, ve které astronauti usedali na sud střelného prachu
Start prvního raketoplánu - Columbie. Bylo 12. dubna 1981. | zdroj: Profimedia

Letěl do vesmíru jako raketa a přistával jako kluzák. Svět do té doby nic takového nespatřil.

Před 40 lety, 12. dubna 1981, hodinu po poledni středoevropského času, se do vesmíru z floridského mysu Canaveral vydal první raketoplán – první vesmírná loď, která přistávala na ranveji (anebo na vyschlém solném jezeře) a byla použita pro další lety.

Idylický začátek

Jmenoval se Columbia a letěli v něm astronauti John W. Young a Robert L. Crippen. Stal se součástí flotily šesti raketoplánů, které pro NASA postavila korporace Rockwell International, a programu, který byl označen zkratkou STS (Space Transportation System, tedy Vesmírný dopravní systém).

Start prvního letu Columbie sledovaly miliony diváků na celém světě. Vše šlo jako po drátkách. Columbia se nejprve dostala na kruhovou oběžnou dráhu ve výšce 240 kilometrů nad zemským povrchem, potom vystoupala na eliptickou dráhu do výšky 276 kilometrů. Šestatřicetkrát obletěla zeměkouli a po 54 hodinách, 20 minutách a 52 sekundách od startu přistála. (Historický let si můžete připomenout ve videu americké vesmírné agentury NASA.)

Raketoplán vyletěl do vesmíru přesně dvacet let po startu prvního člověka do vesmíru – Jurije Gagarina v lodi Vostok. Byla to však jen neplánovaná a náhodná shoda. Columbia měla původně startovat 10. dubna, řídící centrum však let o dva dny odložilo kvůli poruše počítače.

Kluzák na raketě

Amerika vkládala do raketoplánů velké naděje. Lety do vesmíru se díky nim měly stát rutinní záležitostí. Měl to být začátek nové epochy.

Raketoplány však nesplnily všechna očekávání. Uvízly v polovině cesty. Konstruktéři jim nedokázali sestrojit vlastní raketové motory, které by je vynesly za hranici zemské přitažlivosti. Proto musely startovat kolmo k Zemi a s přídavnými nádržemi. Přistávaly pak jako kluzák.

  profimedia-0221381558 Robert L. Crippen (vpravo) a John W. Young pózují s modelem Columbie. | zdroj: Profimedia

Platily však za symbol dokonalosti americké techniky, měly pověst nezničitelného dopravního prostředku, obdobně jako „nepotopitelný“ Titanic před první plavbou přes Atlantik.

Jenže 28. ledna 1986 Amerika o tuto iluzi přišla. Tento den skončil symbol její technické vyspělosti na dně Atlantiku jako Titanic. Po selhání pryžového těsnění na jedné z pomocných raket raketoplán Challenger po startu explodoval. Zahynulo všech sedm  členů posádky.

Legenda končící v troskách

Po katastrofě přerušila NASA lety raketoplánů až do roku 1988. Konstruktéři upravili palivové nádrže včetně těsnících ploch a vesmírná agentura zpřísnila podmínky pro start. Důsledkem byly časté odklady letů.

profimedia-0281653612 Přistání Columbie po prvním letu 14. dubna 1981. | zdroj: Profimedia

Ani to však nedokázalo odvrátit katastrofu dalšího stroje z flotily. Byl to právě první raketoplán ve vesmíru Columbia, který se roztrhl při přistání prvního února 2003.

Zkáze, při které zemřelo dalších sedm astronautů, předcházela nehoda na startu, během které se z vnější palivové nádrže odtrhl kousek hmoty a narazil do křídla raketoplánu, do kterého udělal díru. Při sestupu do atmosféry se do poškozeného křídla dostal horký vzduch, narušil jeho strukturu a způsobil rozpad raketoplánu.

V případě klasické rakety s vesmírným modulem by se to nestalo. Modul je při startu upevněn před raketou.

Raketoplány však byly při startu připevněny k vnější palivové nádrži naplněné třaskavou směsí kapalného kyslíku a vodíku. Astronauti vlastně seděli na sudu střelného prachu.

Havárie Columbie byla hlavním důvodem, proč NASA ustoupila od koncepce, která pochází z počátku sedmdesátých let dvacátého století.

V muzeích a bez potomků

Celkem Columbia letěla do vesmíru 28krát, strávila tam 300 dní, Zemi obletěla 4 808krát a uletěla při tom 201 497 772 kilometrů.

Osm roků po její havárii se třicetiletá éra raketoplánů završila posledním letem Atlantisu. Byla to 135. mise některého z raketoplánů.

Zbývající raketoplány zamířily do muzeí. Dodnes nemají následovníky. Pouze jejich zmenšenou bezpilotní verzi využívá Pentagon.

Program amerických raketoplánů nebyl jediný svého druhu. Rusové zkonstruovali raketoplán Buran. Jeho první a poslední orbitální let se uskutečnil 15. listopadu 1988. Byl nepilotovaný, ale skončil úspěchem. Rusové však počátkem devadesátých let program Buran odpískali. Vyhodnotili ho jako neúnosně drahý v době.

Také Evropská vesmírná agentura ESA plánovala raketoplán. Její letoun Hermes však skončil jen na rýsovacích prknech konstruktérů.

Zdroje:

Nejnovější články