Robot na půjčeném nakladači: startup Gritt tvrdí, že staví solární elektrárny čtyřikrát rychleji

Na staveništi solární elektrárny v Illinois zvedá robotická paže připevněná k obyčejnému malému nakladači jeden panel za druhým a s přesností na milimetr je ukládá na konstrukci. Lidé kolem stroj řídí a kontrolují. Tak dnes vypadá práce kalifornského startupu Gritt, který tvrdí, že díky umělé inteligenci staví solární elektrárny čtyřikrát rychleji než běžná parta dělníků. Nejnověji se firma pochlubila, že její systémy denně instalují jeden megawatt solárního výkonu.

Robot na půjčeném stroji

Gritt založili Puneet Puri a Vishal Dugar, kteří oba vystudovali robotiku na Carnegie Mellonově univerzitě, jedné z nejprestižnějších škol v oboru. Firma letos v červenci vystoupila z utajení a oznámila, že získala celkem přes 30 milionů dolarů. Podle serveru The Next Web vedl hlavní kolo ve výši 26 milionů dolarů investiční fond Obvious Ventures, připojily se Union Square Ventures a další investoři.

Zajímavý je přístup firmy. Místo aby stavěla drahé specializované stroje, vybavuje běžnou stavební techniku. Podle serveru TechCrunch používá Gritt pronajaté malé nakladače, na které připevní běžně prodávané robotické paže od japonské firmy Kawasaki. Hlavní hodnotou firmy jsou její vlastní modely umělé inteligence, které stroje řídí a učí se z každého nasazení.

Stavba velké solární elektrárny je přitom z velké části ruční práce. Nejprve se do země zarazí ocelové sloupky, na ně se namontují nosné konstrukce, často s motory, které panely během dne natáčejí za sluncem. Pak přijde na řadu ukládání samotných panelů a jejich propojování kabely. Právě ukládání panelů je fyzicky nejnáročnější a nejvíc se opakuje, a proto se na něj Gritt zaměřil jako první. Solární panel přitom váží kolem 35 kilogramů. „Výstavba solárních elektráren je velmi monotónní práce, den za dnem zvedáte osmdesátilibrové moduly,“ popsal pro server Renewable Energy World Adam Bernardi ze stavební a inženýrské firmy Burns & McDonnell, která s Grittem spolupracuje.

Čtyřikrát rychleji

Podle údajů firmy nainstaluje běžná osmičlenná parta asi 800 panelů denně. Se systémy Grittu má stejná parta zvládnout tři až čtyři tisíce panelů. Odtud pochází tvrzení o čtyřnásobné rychlosti. Firma také uvádí, že její stroje položily desítky tisíc panelů, aniž by jediný rozbily. Nezávisle to ale ověřeno nebylo.

Nejnovější milník, jeden megawatt denně, odpovídá zhruba tomu, co tvrdí firma o počtu panelů. Moderní velký solární panel má výkon kolem 500 až 600 wattů, takže na jeden megawatt jich je potřeba zhruba dva tisíce. Podle firmy každý den instalace přidá dost výkonu na pokrytí roční spotřeby asi 200 domácností.

Tento přepočet je spíše optimistický. Průměrná americká domácnost podle Úřadu pro energetické informace spotřebovala v roce 2022 asi 10 800 kilowatthodin elektřiny. Jeden megawatt solárních panelů vyrobí za rok zpravidla přibližně 1,5 až 2 gigawatthodiny, podle toho, kde stojí. To vystačí spíš pro 140 až 190 domácností. Řádově ale číslo sedí.

Kde Gritt pracuje

Burns & McDonnell nasadila roboty Grittu na stavbě solární elektrárny Gibson City o výkonu 346 megawattů v Illinois. Podle Renewable Energy World tam stroje zvedaly a ukládaly solární moduly a ulehčily lidem opakované těžké zvedání.

Rozsah nasazení je zatím skromný. V terénu podle TechCrunch v létě pracovaly jen dva systémy. Během šesti měsíců jich chce firma mít 48. Má také smlouvy na pomoc s instalací zhruba 2,8 gigawattu solárního výkonu během 18 měsíců, a to se třemi z deseti největších amerických stavebních firem v energetice. Jejich jména nezveřejnila.

Proč roboty

Za zájmem o automatizaci stojí nedostatek pracovníků. Podle The Next Web odejde do roku 2031 do důchodu přes 41 procent americké stavební pracovní síly. Zároveň roste poptávka po elektřině, mimo jiné kvůli datovým centrům pro umělou inteligenci.

Solární výstavba přitom v USA prochází nejistým obdobím. Podle časopisu pv magazine přibylo v roce 2025 v USA 43,2 gigawattu solárního výkonu, o 14 procent méně než rok předtím. Velké elektrárny klesly o 16 procent. Na vině jsou mimo jiné změny daňových pobídek, kvůli nimž developeři odkládají projekty. I tak solární energie tvořila přes polovinu nově instalovaného výkonu. Analytická firma Wood Mackenzie podle stejného zdroje očekává, že roční přírůstky zůstanou v příštích letech zhruba stabilní a v roce 2026 jen mírně překročí 43 gigawattů.

Jeden megawatt denně je v tomto kontextu zatím kapka v moři. Za rok by to při stálém tempu dělalo zhruba 365 megawattů, tedy necelé procento ročního přírůstku v USA. Firma ale tvrdí, že tempo neustále zrychluje.

Gritt není jediný. Energetická společnost AES vyvinula vlastního robota Maximo, který podle Renewable Energy World překonal hranici sto megawattů nainstalovaného výkonu. Flotila čtyř robotů na projektu Bellefield v Kalifornii umožnila dělníkům instalovat až 24 modulů za hodinu na osobu, téměř dvojnásobek oproti tradičnímu postupu.

Superinteligence na staveništi?

Ambice Grittu sahají daleko za solární elektrárny. Firma mluví o „stavební superinteligenci“ a chce své technologie nasadit i při stavbě datových center, čistíren vody nebo potrubí. Jejím deklarovaným cílem je umožnit lidstvu postavit infrastrukturu za desítky let místo staletí.

„Vytvořit systém pro jedno řešení bylo možné už před pěti lety,“ řekl pro TechCrunch Puri. Umělá inteligence podle něj ale nyní umožňuje stroje naučit různé úkoly. Firma proto plánuje přidat i šroubování panelů, vrtání sloupků, stavbu nosných konstrukcí nebo vázání výztuže.

Tyto plány zní velkolepě, ale zatím jde hlavně o slova. Údaje o rychlosti a spolehlivosti pocházejí od samotné firmy a čekají na nezávislé ověření. Firmy, které roboty na stavbách nasazují, navíc zdůrazňují, že mají lidi doplnit, ne nahradit. Na staveništi tak nejspíš ještě dlouho zůstane kombinace strojů a lidí, kteří je řídí, kontrolují a dělají práci, na kterou roboti nestačí.