Sci-fi se stává realitou: Vědci vylíhli kuřata z umělých vajec

Texaská společnost Colossal Biosciences, která se proslavila odvážnými projekty zaměřenými na takzvanou „de-extinkci“ neboli návrat vyhynulých druhů, oznámila, že z jejího experimentálního systému umělých vajec se úspěšně vylíhlo 26 zdravých kuřat.

Na první pohled to nemusí znít nijak převratně. Kuřata se přece líhnou každý den po celém světě. Jenže tentokrát se nevyvíjela v běžných vejcích. Vědci přenesli embrya, bílek i žloutek do speciálních umělých schránek vytvořených pomocí 3D tisku. Ty mají napodobovat funkce přirozené skořápky a zároveň umožnit mnohem lepší kontrolu nad vývojem embrya.

Umělé vejce jako z budoucnosti

Nový systém připomíná spíše futuristickou laboratoř než kurník. Umělé vejce tvoří pevná šestihranná konstrukce, uvnitř které je umístěna mimořádně tenká silikonová membrána. Ta propouští kyslík podobně jako skutečná skořápka, zároveň však udržuje potřebnou vlhkost a chrání vyvíjející se embryo. Nechybí ani průhledné okénko, díky němuž mohou vědci sledovat růst kuřete doslova v přímém přenosu. To je něco, co příroda běžně neumožňuje.

„Nesnažíme se vejce pouze napodobit. Snažíme se ho přepracovat a vylepšit pro naše potřeby,“ uvedl generální ředitel společnosti Ben Lamm.

Umělá skořápka zdroj: Profimedia.cz

Po přibližně osmnácti dnech inkubace začala kuřata klovat do stěn umělých skořápek a následně se úspěšně vylíhla.

Sen o návratu obřího moa

Právě tady začíná část příběhu, která přitahuje největší pozornost. Colossal totiž netají, že skutečným cílem nejsou kuřata. Firma chce jednou využít tuto technologii při pokusech o vytvoření ptáků připomínajících dávno vyhynulé druhy.

Mezi hlavní kandidáty patří novozélandský moa, jeden z největších ptáků, kteří kdy kráčeli po Zemi. Největší jedinci mohli dosahovat výšky téměř 3,6 metru, tedy více než dospělý basketbalista stojící na ramenou dalšího člověka. Jeho vejce byla obrovská. Podle odhadů měla až osmdesátkrát větší objem než běžné slepičí vejce a několikanásobně překonávala i vejce pštrosů. Právě zde naráží věda na zásadní problém. Žádný současný pták nedokáže takové vejce snést ani inkubovat. Proto chce společnost vyvíjející se embryo v určité fázi přesunout do umělého systému, který nebude omezen velikostí náhradního hostitele.

Novozélandský moa zdroj: Profimedia.cz

Společnost pracuje také na projektu návratu doda, slavného nelétavého ptáka z ostrova Mauricius, který vyhynul v 17. století. Vědci už dříve oznámili, že se jim podařilo kultivovat zárodečné buňky holuba skalního, blízkého příbuzného holuba nikobarského, který je považován za nejbližšího žijícího příbuzného doda. Podle firmy jde o první krok k vytvoření ptáka, který by mohl nést některé genetické vlastnosti vyhynulého druhu. Jenže právě zde začínají pochybnosti mnoha odborníků.

Nadšení střídá skepse

Řada vědců uznává, že technologie umělé skořápky je pozoruhodným technickým úspěchem.

„Pokud vše funguje tak, jak společnost tvrdí, jde o významný biotechnologický pokrok,“ uvedl evoluční biolog Vincent Lynch z Univerzity v Buffalu. Zároveň ale připomíná, že firma nevytvořila celé umělé vejce. Do nové skořápky pouze přenesla přirozený obsah skutečného vejce.

„To není umělé vejce. Je to umělá skořápka,“ poznamenal.

Další problém spočívá v tom, že společnost dosud nezveřejnila podrobné výsledky experimentů. Neexistuje recenzovaná vědecká studie, která by umožnila nezávislým odborníkům ověřit tvrzení firmy. Neznáme ani základní údaj – kolik embryí bylo potřeba k tomu, aby vzniklo 26 úspěšně vylíhnutých kuřat.

Vědci z laboratoře Colossal Biosciences zdroj: Profimedia.cz

Zatímco u savců lze embryo geneticky upravit v raném stádiu a následně vložit do dělohy náhradní matky, u ptáků je situace mnohem komplikovanější. Embryo, žloutek i budoucí skořápka vznikají současně uvnitř těla samice. Ve chvíli, kdy je vejce sneseno, obsahuje embryo už desítky tisíc buněk, což je pro většinu genetických zásahů příliš pozdě.

Vědci proto musí pracovat s takzvanými primordiálními zárodečnými buňkami, z nichž se později vyvíjejí spermie a vajíčka. Je to zdlouhavý, technicky náročný proces s velmi nízkou úspěšností.

„Mají před sebou ještě opravdu dlouhou cestu,“ upozorňuje molekulární genetik Hans Cheng z Michiganské státní univerzity.

Revoluce, nebo jen chytrý marketing?

Ať už se na projekt díváme jakkoli, jedno je jisté. Colossal Biosciences opět dokázala přitáhnout pozornost celého světa. Její umělá skořápka může představovat cenný nástroj pro výzkum embryonálního vývoje, genetiku i ochranu některých ohrožených druhů. Na druhé straně však zatím neexistují důkazy, že by technologie skutečně otevírala cestu k návratu dávno vyhynulých ptáků.

Zatím tedy nevidíme znovuzrození doda ani obřího moa. Vidíme především fascinující technologii, která možná jednou změní biologii – nebo se ukáže jako další odvážný sen, který předběhl svou dobu. Jisté je pouze jedno: debata o tom, zda má člověk právo vracet vyhynulé druhy zpět na Zemi, právě vstoupila do nové kapitoly.