Šestnáct let v kapalném dusíku, pak zpět do těla – a spermie jsou živé

Bylo mu méně než deset let, když mu lékaři v Nemocnici Vrije Universiteit Brussel sdělili diagnózu srpkovité anémie. Léčba, která mu mohla zachránit život – transplantace hematopoetických kmenových buněk předcházená gonadotoxickou chemoterapií – mu s vysokou pravděpodobností zničí plodnost navždy. Rodiče souhlasili s odebráním a kryoprezervací části varlete. Tkáň uložili do kapalného dusíku při −196 °C a čekali. Čekali šestnáct let.

Od klinického protokolu k historickému zákroku

Nemocnice UZ Brussel a výzkumný tým profesorky Ellen Goossens z Vrije Universiteit Brussel zahájili program kryoprezervace varlatové tkáně chlapců již v roce 2002 – jako první instituce na světě. Od té doby tým zmrazil vzorky od 141 pacientů. Logika programu byla jasná: pokud chlapci podstoupí gonadotoxickou léčbu před pubertou, nemají možnost zachovat spermie standardní metodou – jednoduše je ještě neprodukují. Odebrání a zamrazení nezralé varlatové tkáně obsahující spermatogoniální kmenové buňky – zárodečné buňky schopné po pubertě zahájit spermatogenezi – bylo tedy jedinou možností, jak budoucí otcovství ponechat jako reálnou eventualitu.

V roce 2022 se anonymní pacient vrátil do Bruselu s přáním mít dítě. Vyšetření potvrdilo, co bylo obávané: v jeho zbývajícím varleti nebyly nalezeny žádné funkční spermie, stav označovaný jako azoospermie. Požádal o přesazení zmrazené tkáně. V roce 2025 proběhl zákrok v rámci klinické studie registrované na ClinicalTrials.gov: chirurgové transplantovali čtyři tkáňové štěpy do čtyř intravarlatových lokalit a čtyři štěpy podkožně do oblasti šourku. Celkem bylo přesazeno jedenáct fragmentů nezralé varlatové tkáně.

Výsledky po roce: spermatogeneze potvrzena

V březnu 2026 byl přesazený materiál chirurgicky odebrán a podroben analýze. Předběžné výsledky publikované na preprintovém serveru medRxiv týmem pod vedením Goossens a Vloeberghsové potvrdily to, v co výzkumníci doufali: v části štěpů proběhla kompletní spermatogeneze. Byly nalezeny zralé a pohyblivé spermie. Konkrétně intravarlatové štěpy vykazovaly funkční spermie, zatímco podkožní štěpy v šourku úspěšnou spermatogenezi neprokázaly – to je důležitý poznatek pro nastavení budoucích protokolů.

Spermie ale zatím nejsou napojeny na odvodné cesty pacienta – nacházejí se pouze uvnitř přesazených fragmentů a nejsou přirozenou cestou transportovatelné. K oplodnění by bylo zapotřebí asistované reprodukce, konkrétně extrakce spermií přímo z tkáně a jejich využití při metodě ICSI – intracytoplazmatické injekci spermie. To je technicky běžně zvládnutý postup, který se v reprodukční medicíně rutinně využívá. Otázka tedy není, zda jsou spermie schopné oplodnit vajíčko – to se v tuto chvíli testuje – ale zda tato cesta povede k živému porodu.

Tisíce zmrazených vzorků čeká na výsledky

Důsledky tohoto případu přesahují jednoho pacienta. Jak uvádí ScienceAlert s odkazem na tým z VUB, celosvětově má v současnosti kryoprezervovanou varlatovou tkáň více než 3 000 chlapců. Jsou to pacienti z dětské onkologie, hematologie a dalších oborů, kteří prošli léčbou ohrožující jejich budoucí plodnost. Všichni čekali na klinický důkaz, že zmrazené zárodečné buňky mohou po přesazení zpátky do těla skutečně obnovit funkci. Bruselský případ tento důkaz poprvé v historii poskytl.

Evropská společnost pro lidskou reprodukci a embryologii v roce 2025 vydala 44 doporučení upravujících podmínky pro zřizování programů kryoprezervace varlatové tkáně – od klinických indikací přes kritéria zápisu pediatrických pacientů až po postupy odběru a skladování tkáně. Tato doporučení vznikala s vědomím, že klinická data z lidských přesazení dosud chyběla. Nyní první taková data existují.

Co je víme ze zvířecích modelů

Důležitý kontext pro hodnocení bruselského výsledku přinášejí preklinické studie. Výzkum týmu Eoin Whelana z University of Pennsylvania, publikovaný v roce 2022 v PLOS Biology, prokázal na potkaním modelu, že spermatogoniální kmenové buňky zmrazené po dobu více než 23 let jsou po přesazení do příjemce schopné kolonizovat varle a obnovit spermatogenezi – i když s nižší účinností než buňky zmrazené jen na krátkou dobu. Whelan tehdy výsledky komentoval slovy, že sklenice je napůl plná: spermie vznikají, jsou transkripčně normální, ale schopnost regenerace je po dlouhém zmrazení snížena. Tento poznatek je nyní relevantní pro interpretaci bruselských dat: šestnáct let zmrazení je dlouhá doba, a přesto tkáň zafungovala.

Bezpečnostní otázka: riziko přenosu nádorových buněk

Jedno zásadní upozornění vědecké komunity spojené s přesazením varlatové tkáně onkologických pacientů trvá: existuje teoretické riziko, že v odebrané tkáni mohly být přítomny nádorové buňky, které by se přenosem vrátily do těla vyléčeného pacienta. Tato obava je v literatuře dokumentována zejména pro hematologické malignity jako leukémie, kde nádorové buňky mohou varle infiltrovat. U pacienta z Bruselu šlo o srpkovitou anémii, tedy nemalignní onemocnění, a riziko kontaminace tkáně proto bylo výrazně nižší. Pro chlapce s leukémií nebo lymfomem zůstává otázka bezpečnosti přesazení předmětem aktivního výzkumu a protokoly se průběžně zpřísňují.

Co přijde dál

Tým z VUB a Brussels IVF nezůstane u jednoho případu. Podle profesorky Goossens pracuje její skupina paralelně na metodě produkce zralých spermií přímo v laboratoři – tzv. in vitro spermatogenezi – jako alternativě k přesazení tkáně zpátky do těla. Tato cesta by eliminovala riziko přenosu případných reziduálních nádorových buněk a mohla by být vhodná pro širší skupinu pacientů. Do doby, než bude in vitro metoda klinicky ověřena, je přesazení tkáně jedinou dostupnou strategií pro muže, kteří jako chlapci prošli gonadotoxickou léčbou a nemají žádné spermie.

Pro tisíce mužů s kryoprezervovanou varlatovou tkání z dětství je březnový výsledek z Bruselu signálem, na který čekali. Jejich vzorky existují. Metoda funguje. Reprodukční medicína právě otevřela dveře, o nichž se ještě před rokem mohlo jen spekulovat.