Šifrovaná zpráva vás neprozradí. Ale všechno kolem ní ano

V roce 2014 na veřejné debatě na Univerzitě Johnse Hopkinse pronesl bývalý ředitel Národní bezpečnostní agentury a CIA Michael Hayden větu, která se od té doby cituje znovu a znovu. Podle záznamu, který tehdy zveřejnil server Techdirt, Hayden na debatě o americkém sledovacím programu doslova prohlásil, že zabíjejí lidi na základě metadat, a to i přesto, že šlo právě o ta data, která podle zastánců sledovacích programů nejsou tak citlivá jako samotný obsah hovorů.

Slib šifrování end to end je přitom úzký, a právě proto funguje spolehlivě. Chrání obsah zprávy tak, aby ji dokázalo přečíst jen zařízení na obou koncích komunikace, tedy nikoli poskytovatel služby, operátor sítě ani útočník, který provoz jen odposlouchává. Nezaručuje ale, že kolem té zprávy nezůstane žádná stopa. Metadata mohou zahrnovat identifikátory účtu, časová razítka, IP adresy, typ zařízení, seznamy kontaktů nebo informace o skupinách, zatímco mobilní operátor si nezávisle vede vlastní záznamy o tom, ke kterým vysílačům se telefon připojoval.

Právě v tomto bodě se jednotlivé aplikace zásadně liší. WhatsApp podle svých vlastních pravidel pro žádosti státních orgánů obvykle poskytuje základní informace o účtu, jako je IP adresa nebo typ zařízení, a při platném budoucím právním příkazu může začít sbírat i logy o tom, kdo s kým a jak dlouho komunikoval. Signal naproti tomu ve svých zveřejněných odpovědích na podobné žádosti opakovaně uvádí, že nemá přístup k obsahu zpráv, hovorů, kontaktů ani skupinových informací, a že úřadům historicky dokázal poskytnout jen datum založení účtu a datum posledního připojení, mimo jiné díky technice zvané utajený odesílatel, která skrývá identitu odesílatele i před samotným serverem Signalu.

Že rozdíl mezi obsahem a obálkou kolem něj není jen teoretický, ukázala rozsáhlá studie týmu z Stanfordovy univerzity publikovaná v roce 2016 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Podle tiskové zprávy univerzity vědci pomocí telefonní aplikace posbírali metadata od 823 dobrovolníků, celkem 251 788 hovorů a přes 1,2 milionu textových zpráv, a z těchto holých údajů dokázali odvodit vysoce citlivé informace o účastnících. Jeden účastník uskutečnil dlouhý hovor s kardiologickou ordinací, krátce telefonoval s lékařskou laboratoří, přijal několik krátkých hovorů z lékárny a volal na linku spojenou s monitorovacím zařízením pro srdeční arytmii. Výzkumníci pak z veřejně dostupných zdrojů potvrdili, že účastník skutečně srdeční arytmií trpí, aniž by kdy slyšeli jediné slovo z jeho hovorů.

Podobně silný závěr přinesla i studie belgického a amerického týmu vedeného Yvesem-Alexandrem de Montjoyem, publikovaná v roce 2013 v časopise Scientific Reports. Vědci zkoumali patnáct měsíců pohybových dat od jednoho a půl milionu lidí a zjistili, že pouhé čtyři náhodně vybrané záznamy o čase a místě stačí k jednoznačné identifikaci 95 procent sledovaných osob, a to i při relativně hrubém rozlišení odpovídajícím dosahu jednotlivých vysílačů.

Zajímavé je, co se stane, když se tyto dva typy stop, tedy záznamy o komunikaci a záznamy o poloze, poskládají dohromady. Telefon se opakovaně objevuje na jednom shluku vysílačů přes noc a na jiném přes týden v pracovní době, čímž vzniknou dva jasné pohybové vzorce. Záznamy služby, která si metadata ukládá, k tomu mohou přidat opakovaný kontakt se stejným účtem v určitou dobu, zatímco běžné operátorské záznamy doplní cíl a délku telefonních hovorů. Dlouhý hovor s lékařskou ordinací, opakovaný noční kontakt s jednou osobou a náhlá změna obvyklého pohybového vzorce telefonu spolu nic nedokazují, ale ve vzájemné kombinaci mohou odhalit vztahy a zvyky, které jsou v jediném izolovaném záznamu neviditelné.

Apple v tomto ohledu zaujímá pozici, která je užší, než by se čekalo. Podle svých pravidel pro právní žádosti firma uvádí, že komunikace přes iMessage je šifrovaná konec ku konci a že Apple nevede logy o samotné komunikaci, uchovává si ale takzvané logy dotazů na schopnost přijímat iMessage, tedy záznamy o tom, že se zařízení ptalo, zda konkrétní telefonní číslo nebo e-mail iMessage podporuje, což podle Applu samo o sobě nedokazuje, že k nějaké komunikaci vůbec došlo. Telegram zase bývá mylně považován za nejbezpečnější volbu, přestože podle svého vlastního nápovědního centra jen takzvané tajné chaty používají šifrování konec ku konci a zůstávají na zařízeních, zatímco běžné cloudové chaty jsou šifrované jen mezi klientem a serverem a ukládají se na serverech Telegramu.

Pod všemi aplikacemi navíc leží ještě jedna vrstva, kterou žádná z nich nemůže úplně ovlivnit, totiž samotná mobilní síť. Americký Nejvyšší soud v případu Carpenter proti Spojeným státům popsal, jak operátoři vytvářejí časově označené záznamy pokaždé, když se telefon připojí k vysílači, a jak tyto záznamy dokážou odhalit pohyb člověka v čase. Podle stránky organizace ACLU soud rozhodl, že získání takových historických záznamů o poloze obvykle vyžaduje soudní příkaz podložený důvodným podezřením, protože jde o zásah chráněný čtvrtým dodatkem americké ústavy.

Šifrovaná zpráva a stopy kolem ní tak zůstávají dvě oddělené věci. Slova mohou zůstat navždy nečitelná, zatímco časy, spojení a poloha kolem nich dál skládají vzorec, podobně jako stopy zanechané venku před zamčenými dveřmi.