Strávil 100 dní pod vodou a tvrdí, že omládl o deset let. Věda je skeptičtější

Devět metrů pod hladinou floridské laguny stojí Jules' Undersea Lodge – malá podmořská stanice vzniklá přestavbou výzkumného habitatu z 70. let. Je to místo, kam se musíte potápět s kyslíkovou lahví, abyste se dostali dovnitř, a kde žijete v permanentně zvýšeném tlaku okolní vody. Pro potěšení tam nepojede nikdo. Joseph Dituri tam strávil sto dní.

Kdo je Dr. Deep Sea a proč to dělal

Dituri není biohacker bez vzdělání. Je to biomedický inženýr s doktorátem, bývalý velitel amerického námořnictva s dvacetiosmiletou kariérou jako potápěčský důstojník a přednášející na University of South Florida v oblasti hyperbarické medicíny. Zájem o hyperbariku si přinesl z armády, kde sledoval veterány trpící traumatickými poraněními mozku – a kde zjistil, že efektivní léčba těžkých traumatických poranění mozku de facto neexistuje. Výzkum HBOT pro TBI se mu stal misií.

Projekt Neptune 100 – jak svůj experiment Dituri oficiálně nazval – měl tedy vědecký záměr: studovat, jak lidské tělo reaguje na dlouhodobé vystavení zvýšenému tlaku. V laguně žil při přibližně 1,6 násobku atmosferického tlaku, tedy v prostředí, které trvale saturovalo jeho tkáně kyslíkem nad standardní úroveň. Každý den věnoval sedm až osm hodin měření: krevním testům, moči, EKG, EEG, plicním funkčním testům, analýzám slin. Šlo mu o data – a ta přišla.

Čísla, která okouzlila internet

Po vynořeni 9. června 2023 Dituri oznámil výsledky, které si internet podával dál celé měsíce. Každý zánětlivý marker v jeho těle klesl o 50 procent. Počet kmenových buněk vzrostl sedmnáctinásobně. Délka telomer – ochranných „čepiček" na koncích chromozomů, jejichž zkracování je asociováno se stárnutím – vzrostla o přibližně 20 procent. Biologický věk měřený epigenetickými metodami klesl o více než deset let. Cholesterol se snížil z 272 na 200. Dituri to shrnul lakonicky: „Byl jsem pod vodou a omládl."

Tato čísla jsou dramatická. Otázka, které věda klade jako první, zní: jak moc jim věřit?

Metodologické limity velikosti jednoho

Základním problémem celého projektu je, že jde o případovou studii s jediným subjektem bez kontrolní skupiny. Dituri sám sebe měřil před vstupem a po výstupu – ale neexistuje skupina identicky starých mužů, kteří by žili ve srovnatelných podmínkách bez hyperbarického tlaku a byli měřeni ve stejných intervalech. Bez takové skupiny nelze s jistotou určit, co způsobila hyperbarie a co způsobily jiné faktory: pravidelný spánek, strukturovaný denní režim, izolace od stresorů běžného života, dieta dodávaná z povrchu, nebo prostě přirozená biologická variabilita v čase.

Systematický přehled důkazů pro HBOT u traumatického poranění mozku z roku 2022 publikovaný v Frontiers in Neurology konstatuje, že výsledky klinických studií s hyperbarickou terapií jsou „konfliktní" – část studií ukazuje zlepšení kognitivních i symptomatických ukazatelů, jiné tyto efekty nepotvrzují. Klíčovým problémem je právě heterogenita studijních protokolů: různé dávky kyslíku, různé tlaky, různé délky expozice a různé definice toho, co vlastně „normální" HBOT je. Diturův experiment – nepřerušená expozice 1,6 ATA po dobu tří měsíců – nemá v literatuře srovnatelný precedent, což zároveň znamená, že nemá srovnatelnou kontrolní skupinu.

Co víme o telomerech a zánětu

Tvrzení o prodloužení telomer si zaslouží zvláštní pozornost, protože jde o biologicky nejzajímavější – a zároveň nejsnáze přecenitelný výsledek. Studie zkoumající vztah mezi zánětlivými markery a délkou telomer skutečně dokládají, že chronický zápal urychluje zkracování telomer prostřednictvím oxidativního stresu a zvýšeného buněčného dělení. Snížení zánětu by tedy teoreticky mohlo zpomalit nebo mírně zvrátit zkracování telomer. Ale „mírně zvrátit" není totéž co „biologicky omládnout o deset let a více". Délka telomer je navíc v populaci extrémně variabilní a interpretace jednorázového měření bez longitudinálního sledování je metodologicky ošidná.

Izraelský výzkumný tým, jehož práce bývá v kontextu HBOT a stárnutí citována nejčastěji, publikoval v roce 2020 studii ukazující prodloužení telomer a snížení senescenčních buněk u pacientů podstupujících 60 hyperbarických sezení. Studie měla kontrolní skupinu a jasný protokol. Její výsledky jsou slibné. Ale Diturův experiment nebyl replikací tohoto protokolu – byl kvantitativně i kvalitativně odlišný, přičemž z hlediska tlaku i délky šel výrazně dál, než co bylo v klinických podmínkách testováno.

Kde hyperbarie funguje spolehlivě

Bylo by nespravedlivé zamlčet, kde má hyperbarická kyslíková terapie pevnou evidenci. FDA schválila HBOT pro čtrnáct specifických indikací – od dekompresní nemoci přes otravy oxidem uhelnatým, záření poškozené tkáně, chronická nehojící se rána, závažné infekce tkání až po plicní komplikace potápěčů. V těchto kontextech je hyperbarie dobře zdokumentovanou léčbou s konzistentními klinickými výsledky. Meta-analýza z roku 2025 publikovaná v časopise Neurology pro kognitivní deficity po traumatickém poranění mozku shledala u HBOT statisticky signifikantní zlepšení v oblastech paměti, pozornosti a rychlosti zpracování informací – ale autoři sami upozorňují na heterogenitu zahrnutých studií.

Přesun od schválených indikací k antiagingové medicíně a extrémním experimentům jednotlivce je velký metodologický skok. Dituri to ví a sám se prezentuje jako průkopník výzkumu, nikoli jako člověk s hotovými odpověďmi. „Pohybujeme se správným směrem," řekl – a to je pravděpodobně nejpřesnější způsob, jak výsledky projektu Neptune 100 interpretovat. Zajímavá data z jednoho subjektu, která si žádají replikaci s kontrolní skupinou, standardizovaným protokolem a nezávislým ověřením. Nebo zkrátka: věda teprve začíná.