Světově první 3D tištěná průdušnice funguje bez odmítnutí, buňky ale nebyly pacientčiny vlastní
19. 7. 2026 – 8:55 | Technologie | Miroslav Krajča |Diskuze:
Zpráva o první úspěšně transplantované 3D tištěné průdušnici, která koluje po sociálních sítích, obsahuje jeden detail navíc oproti realitě. Tvrzení, že implantát vznikl výhradně z vlastních buněk pacientky, neodpovídá tomu, co lékaři a vědci ve skutečnosti popsali, zbytek příběhu je ale i tak mimořádně silný a skutečně jde o historický lékařský milník.
Zákrok provedl tým z fakultní nemocnice Soul St. Mary's Hospital při Katolické univerzitě v Koreji ve spolupráci s Gačchonskou univerzitou a biomedicínskou firmou T&R Biofab. Podle popisu serveru 3Dnatives šlo o pacientku ve věku kolem padesáti let, která přišla o část průdušnice po operaci štítné žlázy kvůli rakovině. Klasické postupy používané po podobných operacích podle stejného zdroje dlouhodobě selhávaly při obnově původního tvaru a funkce průdušnice a byly navíc spojené s vysokým rizikem komplikací.
Klíčovým rozdílem oproti virálnímu tvrzení je původ buněk použitých k výrobě implantátu. Podle informací serveru Good News Network tým získal kmenové buňky z nosní sliznice a chrupavčité buňky nikoli od samotné pacientky, ale od jiných pacientů, kteří podstoupili nesouvisející zákroky, konkrétně operace kvůli ucpanému nosu nebo úpravu nosní přepážky, při nichž se tyto tkáně běžně odstraňují a likvidují jako odpad. Tyto darované buňky vědci v laboratoři namnožili a poté je smísili s biologicky rozložitelným polymerem zvaným polykaprolakton, který implantátu dodává mechanickou pevnost, a s takzvaným bioinkoustem tvořeným živými buňkami, který umožňuje trojrozměrný tisk struktury schopné plnit funkci skutečné tkáně.
Samotná výroba implantátu byla podle serveru 3D Printing navržena na míru konkrétní pacientce na základě jejích CT a MRI snímků, tisk hotové průdušnice trval necelé dva týdny a samotná transplantace proběhla během půldenního chirurgického zákroku. Vytištěná trubice měřila podle serveru MyElectricSparks přibližně pět centimetrů a byla zkonstruována tak, aby přesně zapadla do místa chybějící části dýchacích cest.
Klíčový výsledek, na kterém virální příspěvek správně staví, tedy skutečně nastal. Šest měsíců po zákroku lékaři podle serveru BBC Science Focus zaznamenali, že se implantát nejen zahojil, ale kolem něj se navíc začaly tvořit nové krevní cévy, což je jasná známka toho, že tělo tkáň přijalo jako vlastní a začalo ji prorůstat živou strukturou. Pacientka podle stejného zdroje nepotřebovala žádné imunosupresivní léky, tedy léky potlačující imunitní systém, které jsou u klasických transplantací od cizích dárců prakticky vždy nutné po celý zbytek života, aby tělo štěp neodmítlo.
Vysvětlení, proč se implantát obešel bez imunosuprese, přitom nesouvisí jen s tím, čí buňky byly použity, ale především s typem tkáně a způsobem výroby. Chrupavka, ze které je velká část průdušnice tvořena, má podle odborné literatury o transplantační imunologii mnohem nižší imunogenitu než jiné tkáně, tedy nižší schopnost vyvolat imunitní odmítavou reakci, částečně proto, že chrupavčité buňky jsou obklopené hustou mezibuněčnou hmotou, která je částečně odděluje od přímého kontaktu s imunitním systémem příjemce. Kombinace tohoto biologického faktu s precizním laboratorním zpracováním dárcovských buněk pravděpodobně vysvětluje, proč tělo pacientky implantát nezavrhlo, i když nešlo o buňky geneticky totožné s jejími vlastními.
Odborníci citovaní serverem Bioethics Education označují tento úspěch za obrovský krok vpřed pro bioinženýrství a regenerativní medicínu, a to i s korekcí ohledně původu buněk. Před tímto průlomem měli pacienti, kteří přišli o část průdušnice kvůli rakovině, úrazu nebo vrozené vadě, jen velmi omezené možnosti léčby, obvykle šlo o použití dárcovské tkáně nebo trvalé syntetické trubice, obojí s vysokým rizikem infekce, odmítnutí nebo dlouhodobých komplikací.
Vědci podle serveru Good News Network doufají, že umělá průdušnice pacientce umožní žít v podstatě normální život až do doby, kdy implantát dosáhne konce své plánované pětileté životnosti, přičemž hypotéza zní, že do té doby si tělo mezitím dokáže vytvořit vlastní, plně regenerovanou tkáň na jeho místě. Odborníci navíc podle serveru The Busted News považují tento úspěch za předzvěst dalších podobných projektů, od tisku dalších částí dýchacích cest až po komplexnější orgány jako plíce, ledviny nebo dokonce srdce, byť cesta k takto složitým strukturám bude podle nich vyžadovat ještě mnoho let dalšího výzkumu.
