Tajemný let MH370: Dvanáct let hledání, nula odpovědí – a věda, která záhadu stále nepřestává luštit

Bylo 1:19 místního času, když kapitán Zaharie Ahmad Shah naposledy promluvil do vysílačky. Slova byla zcela rutinní: „Dobrou noc, Malaysia tři sedm nula." Pak se letadlo navždy odmlčelo. Ještě minutu před tím přepínalo z malajsijského vzdušného prostoru do vietnamského, vše vypadalo naprosto standardně. O to nevysvětlitelnější byl okamžik, který nastal záhy: z civilních radarů Boeing 777 jednoduše zmizel a nikdy se nevrátil.

Záhadné zatočení a sedmý oblouk

Co se dělo v těch posledních hodinách, rekonstruují vyšetřovatelé dodnes. Vojenské radary zaznamenaly, že letadlo se nevydalo na naplánovanou trasu do Pekingu, ale prudce otočilo na západ, přeletělo přes Malajský poloostrov a zamířilo na jih do Indického oceánu. Někdo – nebo něco – změnil kurz. Automatický komunikační systém ACARS přestal odesílat data. Transpondér přestal vysílat polohu. Letadlo se ztratilo úmyslně, nebo vlivem katastrofální poruchy.

Zbývaly ale jiné stopy. Inmarsat, britský satelitní operátor, zaznamenal pravidelné automatické „potřesení rukou" – krátké signály, které letadlo odesílalo satelitu, aniž by přenášelo jakákoli data. Analýzou časového zpoždění těchto signálů vědci vypočítali sadu možných pozic letadla v každém okamžiku. Poslední signál dorazil v 8:19 ráno malajsijského času a vymezil takzvaný sedmý oblouk – zakřivenou linii nad jižním Indickým oceánem, někde podél níž letadlo zřejmě naposled vysílalo. Přesné místo ale neznáme dodnes. Sedmý oblouk se táhne tisíce kilometrů.

Troska, barnacle a nová věda

V červenci 2015, šestnáct měsíců po zmizení letu, vyplavilo moře na pláž ostrova Réunion část pravého klapkonu – pohyblivé plochy křídla. Šlo o první fyzický důkaz, že letadlo skutečně narazilo do oceánu. Na kusu kovu byly přichyceny mořské barnacle, drobní korýši, a právě oni otevřeli zcela novou vědeckou kapitolu pátrání.

Gregorymu Herbertovi, geologovi z University of South Florida, stačil jeden pohled na fotografie trosky. Barnacle totiž rostou tak, že si do svých vápenatých schránek ukládají chemické záznamy o teplotě vody, v níž žijí – podobně jako letní kruhy v průřezu stromu. Studie Herbertova týmu publikovaná v roce 2023 v časopise AGU Advances poprvé prokázala, že z izotopového složení schránky barnacle druhu Lepas anatifera lze rekonstruovat teplotní historii vody, přes niž troska plula. Vědci aplikovali metodu na barnacle z klapkonu MH370, zkombinovali výsledky s oceanografickým modelováním a úspěšně sestavili částečnou rekonstrukci driftové trasy. Největší a nejstarší barnacle, které mohly nést záznam z doby těsně po nárazu, dosud pro výzkum nebyly zpřístupněny – a právě v těch by mohl být klíč k přesnějšímu určení místa pádu.

Hydrofonické signály a radiové anomálie

Paralelně s barnacle výzkumem pracují vědci na dalších metodách. Matematik Usama Kadri z Cardiff University analyzoval data z globální sítě hydrofonů – podmořských mikrofonů budovaných primárně pro monitoring jaderných testů. Kadriho analýza více než stovky hodin záznamů ze stanic v západní Austrálii a na ostrově Diego Garcia hledala zvukový otisk pádu letadla. Výsledky jsou slibné, ale nikoli jednoznačné.

Jiná skupina výzkumníků sází na WSPR – globální síť amatérských radiových signálů, jež se odráží od ionosféry a mohou teoreticky zaznamenat průlet letadla jako drobnou anomálii v přijímaném signálu. Richard Godfrey a jeho kolegové sestavili rozsáhlou datovou analýzu rekonstruující trasu MH370 na základě těchto dat a kombinací se satelitními, radarovými a meteorologickými záznamy. Vědecká komunita k metodě přistupuje se zdravou skepsí, ale výsledky ji nepřestávají zajímat.

Poslední pátrání a prázdný oceán

V březnu 2025 podepsala Malajsie smlouvu se společností Ocean Infinity – americkým lídrem v oblasti mořské robotiky – na nové pátrání v jižním Indickém oceánu. Podmínky byly tvrdé: systém „no find, no fee", tedy bez nálezu žádná odměna. Při úspěchu by Malajsie zaplatila 70 milionů dolarů. Vybraná oblast o rozloze 15 000 čtverečních kilometrů byla vybrána na základě nejnovějších expertních analýz jako zóna s nejvyšší pravděpodobností výskytu vraku.

Pátrání probíhalo ve dvou fázích. Flotila autonomních podmořských vozidel Hugin systematicky křižovala mořské dno v hloubkách, kam sluneční světlo nedopadá. Podle závěrečné zprávy Ocean Infinity bylo prozkoumáno celkem přibližně 7 571 čtverečních kilometrů dna – přičemž od roku 2018 společnost celkem zmapovala přes 140 000 čtverečních kilometrů mořského dna při hledání MH370. Dne 23. ledna 2026 opustily lodě vyhledávací oblast. Malajsijský úřad pro vyšetřování leteckých nehod 8. března 2026 oznámil, že pátrání nepřineslo žádný nález potvrzující polohu vraku. Třinácté výročí zmizení přišlo s prázdnýma rukama.

Tři teorie, žádný verdikt

Co se s letadlem stalo? Analýza dat provedená mezinárodním týmem vědců dospěla k závěru, že data jsou přibližně stejně konzistentní s třemi různými vysvětleními: náhodnou katastrofální poruchou, při níž posádka nebyla schopna komunikovat ani přistát; vraždou a sebevraždou spáchanou pilotem za vědomí jednoho z pilotů; a vraždou a sebevraždou, při níž již pachatel v okamžiku závěrečného sestupu nežil. Malajsijská policie prohledala domov kapitána Zaharie Ahmada Shaha a nalezla letový simulátor s uloženou simulací letu nad Indickým oceánem, blízko pravděpodobného místa pádu. To teorii o úmyslném jednání posádky výrazně živí, ale nedokazuje ji.

Rodiny 239 lidí na palubě stále čekají. Voice 370, skupina sdružující příbuzné obětí, naléhá na Malajsii a Ocean Infinity, aby pátrání rozšířily na zbývající neprohledané kilometry vymezeného prostoru. Kontrakt se společností Ocean Infinity byl platný až do června 2026. Věda zatím nemůže říct, kde letadlo je. Může ale říct, kde není. A každý vyškrtnutý čtverec dna je o malý krok blíže k odpovědi, která stále chybí.