Jak to ale prokázat? Peří se nám ve fosiliích uchovává špatně. Stejně jako jiné měkké tkáně, třeba kůže, podléhá rozkladným procesům.

Péřová zápletka

Nejznámější péřovou zápletkou z éry dinosaurů je 161 let stará fosilie archeopteryxe. Tento létající druh žil v období pozdní jury před 151 až 148 miliony let.

Většinu jeho zkamenělin odkryli v solnhofenských litografických vápencích na území dnešního Bavorska v roce 1861. V časech archeopteryxe se v této oblasti rozkládala tropická laguna.   

Živočich dorůstal délky 40 až 50 centimetrů a rozpětí jeho křídel dosahovalo 70 centimetrů.

Na místě, kde byl objeven archeopteryx, nalezli dříve paleontologové pírko. Nebylo však objeveno přímo s archeopteryxem.

Detektivové na stopě brka

Paleontolog Ryan Carney z Jihofloridské univerzity se svými spolupracovníky analyzoval fosilii pírka, a porovnával ji s peřím dnešních ptáků. Kromě toho výzkumníci znovu prozkoumali třináct známých fosilií celé kostry archeopteryxe spolu s dalšími náznaky peří – a také si posvítili na detailní skeny prapůvodní kresby fosilizovaného pírka, kterou vytvořili paleontologové ještě v devatenáctém století.

Vědce především zajímaly anatomické vlastnosti peří. Dospěli k tomu, že stavba dnešních per je identická s fosilizovaným perem z éry dinosaurů. Pero svou šířkou i délkou připomíná křídlovku –horní skryté peří, které za letu pomáhá létajícímu tvoru manévrovat.

Fosílie archaeopteryxe a dokresleným obrysovým pérem. | zdroj: kredit-Ryan Carney

Závěry jsou jasné – na základě podobnosti lze definitivně říct, že prastaré pírko je přímým předchůdcem dnešního ptačího peří. A to s vysokou pravděpodobností znamená, že patřilo právě archeopteryxovi a ne jinému druhu dinosaurů.

„Staleté tajemství jsme vyřešili detailní detektivní prací. Výzkum starých fosilií jsme kombinovali s novými technikami a také se studiem odborné literatury,“ řekl Ryan Carney k výzkumu publikovanému v magazínu Scientific Reports.

Víc plachtil, než létal

Samotný archeopteryx ve srovnání s dnešními ptáky létal neohrabaně. Šplhal do korun stromů pomocí pařátů a z nich se spouštěl plachtěním. Dlouhý, těžký ocas, plochá prsní kost, stavba kosti ramenní i málo vyvinuté prsní svalstvo mu umožňovalo nanejvýš těžkopádný třepetavý let na krátkou vzdálenost. Pera mu však pomáhala držet se ve vzduchu a manévrovat.

Typickým znakem dnešních ptáků – peřím – se patrně chlubilo víc dinosaurů. Peří některým z nich pomohlo přečkat chladné období po dopadu vesmírné skály Chicxulub do oblasti dnešního Mexického zálivu. A z některých se vyvinuli ptáci.

Není zcela jasné z kterých. Vědci však většinou pokládají ptáky za potomky drobných masožravých dinosaurů, kteří se pohybovali po zadních končetinách.

A jak se vlastně dinosauři naučili létat? Existují dvě teorie.

Podle jedné šplhali na stromy, z nichž poté plachtili k zemi jako archeopteryx. Podle druhé, kterou ukazuje video, začali létat při běhu ze země. Zobrazení opeření dinosauři spíš, než plazy připomínají nelétavé orly s předními končetinami ještě nepřeměněnými v křídla.