Umělá sladidla nejsou tak nebezpečná, jak tvrdí internet, ukazují reálná data

Tvrzení, že sladidla ničí střevní mikrobiom, patří k nejrozšířenějším. Realita je komplikovanější, než že by šlo o jednoznačné poškození. Samotná změna složení mikrobioty přitom automaticky neznamená poškození, sníte jablko nebo přejdete z hovězího na kuřecí a mikrobiom se také dočasně změní. Ne všechna sladidla se navíc chovají stejně. Aspartam se podle dostupné literatury z velké části rozloží už v tenkém střevě dřív, než se dostane ke střevním bakteriím. Sukralóza naopak prochází trávicím traktem z velké části nezměněná. Klíčová randomizovaná studie chilského týmu, publikovaná v časopise British Journal of Nutrition, podávala sedmnácti zdravým mužům 780 miligramů sukralózy denně po dobu sedmi dní a sledovala změny v mikrobiotě a glukózové homeostáze oproti kontrolní skupině. Výsledky ukázaly, že sukralóza s metabolickou reakcí skutečně souvisí, ale přehledová práce publikovaná v databázi PMC, která shrnula dostupné studie na toto téma, dochází k závěru, že mezi jednotlivými studiemi zatím nepanuje jednotný konsenzus, což je poctivější popis stavu poznání než tvrzení o jednoznačném poškození.

Otázka inzulinu je o něco jednodušší. Sladká chuť skutečně dokáže vyvolat mírnou reakci nazývanou cefalická fáze uvolňování inzulinu, tedy reflex spuštěný samotnou chutí ještě před vstřebáním jakékoli energie. Tento jev je ale krátkodobý a klinicky málo významný. Zajímavé je, že sladidlo alulóza podle klinických studií dělá pravý opak toho, z čeho jsou sladidla obviňována, při konzumaci spolu se sacharidy pomáhá snižovat poobědový nárůst hladiny cukru v krvi.

Tvrzení, že dietní nápoje způsobují cukrovku a přibírání na váze, se opírá téměř výhradně o observační studie, které ukazují, že lidé pijící více dietních nápojů mají vyšší výskyt obezity a cukrovky druhého typu. Jenže korelace není příčinná souvislost. Jde o klasický případ takzvané obrácené kauzality, lidé s nadváhou, na dietě nebo s already diagnostikovanou cukrovkou mnohem častěji přecházejí na dietní nápoje právě kvůli svému stavu, nikoli naopak. Randomizované kontrolované studie ukazují jiný obrázek, nahrazení slazených nápojů bezkalorickými alternativami konzistentně vede ke snížení celkového kalorického příjmu a mírnému úbytku tělesné hmotnosti a tuku, což přímo zlepšuje i rizikové faktory pro cukrovku.

Nejvíce medializované je tvrzení, že aspartam způsobuje rakovinu. Vychází z rozhodnutí Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny, zkráceně IARC, která v červenci 2023 zařadila aspartam do kategorie 2B, tedy možný karcinogen pro člověka. Podle společného oznámení Světové zdravotnické organizace ale tato klasifikace vychází z omezených důkazů, a paralelně provedené hodnocení Společného výboru expertů pro potravinářské přídatné látky, zkráceně JECFA, nenašlo dostatečný důvod ke změně doporučené denní dávky, která zůstává na 40 miligramech na kilogram tělesné hmotnosti. Pro dospělého o hmotnosti 70 kilogramů by to znamenalo nutnost vypít přes devět až čtrnáct plechovek dietního nápoje denně, aby tuto hranici překročil. Do stejné kategorie 2B jako aspartam přitom IARC řadí i extrakt z listů aloe vera nebo nakládanou zeleninu, což ukazuje, že klasifikace vypovídá o síle důkazů, nikoli o síle rizika při běžné konzumaci.

Poslední velké téma se týká cukerných alkoholů, zejména erythritolu, který observační studie spojily se zvýšeným rizikem infarktu a krevních sraženin. Klíčový kontext, který titulky často vynechávají, je fakt, že lidské tělo si erythritol samo přirozeně vyrábí z glukózy, zejména v podmínkách metabolického stresu nebo zánětu. Vysoké hladiny erythritolu v krvi naměřené v těchto observačních studiích tak mohly z velké části odrážet už existující kardiovaskulární onemocnění účastníků, nikoli množství erythritolu, které snědli v potravě.

Přehled bezpečných denních dávek schválených evropskými i americkými úřady ukazuje, proč je skutečné riziko při běžné konzumaci nízké. Aspartam má povolenou dávku 40 miligramů na kilogram podle evropského úřadu EFSA, sukralóza 15 miligramů, sacharin 5 miligramů a acesulfam draselný rovněž 15 miligramů na kilogram tělesné hmotnosti denně. U dospělého vážícího 70 kilogramů to v případě aspartamu odpovídá zhruba 2800 miligramům denně, tedy množství obsaženému v čtrnácti až osmnácti plechovkách dietní koly. Tato takzvaná přijatelná denní dávka navíc podle metodiky regulačních úřadů obsahuje stonásobnou bezpečnostní rezervu a představuje množství považované za bezpečné při celoživotní každodenní konzumaci, nikoli hranici, za kterou už látka škodí.

Souhrnně tak platí, že strach z umělých sladidel, jak koluje po sociálních sítích, opomíjí důležitý rozdíl mezi observačními souvislostmi a skutečně prokázanou příčinou, mezi laboratorními či zvířecími studiemi a klinickými zkouškami na lidech, a mezi regulatorní klasifikací síly důkazů a reálnou mírou rizika při běžné konzumaci. Většina lidí navíc podle dostupných dat konzumuje sladidla hluboko pod stanovenými bezpečnými limity, což z aktuálně dostupné vědecké literatury dělá mnohem méně dramatický příběh, než jaký se šíří internetem.