Upíři se dokážou podělit o krev s vyhladovělými 'kamarády'
21. 11. 2015 – 15:16 | Příroda | roj | Diskuze:
Upíří samičky se dělí o natrávenou krev s vyhladovělými jedinci a pomáhají jim tak přežít. Nová studie ukázala, že sociální vztahy v netopýřích koloniích jsou ještě užší, než se dosud předpokládalo, píše National Geographic.
Soudržnost upířích kolonií je dávno známá, včetně toho, že o ni pečují hlavně samičky. Ty jsou také výbornými matkami - zatímco ostatní netopýři pošlou svá mláďata do světa už po měsíci, samičky upíra obecného se o ně starají devět měsíců. Často se dokážou postarat i o mláďata jiné "rodinky".
Tím ale jejich altruismus nekončí. To, že se upíři živí výhradně krví, s sebou přináší i různé komplikace v případě jejího nedostatku. Pokud se k ní dva dny po sobě nedostanou, hrozí jim smrt vyhladověním. Tomu se samice snaží zabránit tím, že se s hladovějícími "kamarády" podělí - dokáže vyvrhnout krev, aby dostali potřebné živiny.
Altruismus mezi těmito tropickými druhy zkoumal v 80. letech biolog Gerald Wilkinson z americké Univerzity v Marylandu. Neměl k tomu ale dostatečné technologické vybavení a prostředky.
Na jeho výzkum navázal jeho tehdejší žák Gerald Carter, pracovník Smithsonova institu pro výzkum tropů. A šel ještě dál a výsledky publikoval v odborném publikaci Proceedings of the Royal Society B.
Pomocí infračervené kamery tři roky sledoval několik desítek společenství upírů v michiganské Organizaci pro ochranu netopýrů. Během této doby si všiml, že se navzájem dělí o potravu - krev.
Provedl několik stovek testů, během nich přišel na to, že i ono sdílení potravy má svá pravidla, nebo spíš podmínky založené na vzájemné pomoci.
Jednoduše řečeno - upír, který v minulosti pomohl jinému, dostal v případě nouze také pomoc. Sobeckého jedince, který dříve pomoc odmítl, nechali svému osudu.
A ještě něco - pokud někteří upíři nemohli po delší domu z jakýchkoli důvodů pomoci a o krev se s hladovějícími členy kolonie podělit, o to aktivnější byli později a snaží se jim to vynahradit. "Je to jako byste byli ke svým přátelům o to štědřejší kvůli tomu, že jste nebyli delší domu schopni jim poskytnout pomoc," popisuje Carter.
Podle něj upíří samičky neustále sledují, komu mohou nabídnout pomoc.
Zjištěním ale výzkum Carterova týmu nekončí. Nyní se snaží zjistit mimo jiné to, jak samice učí svá mláďata dodržovat nepsaná pravidla a vyvrhnout potravu, když je člen kolonie v nouzi.