Vědci poprvé zdokumentovali trvalý rozkol šimpanzí tlupy, výsledkem je série vražd

Podle studie publikované v časopise Science, kterou vedl primatolog Aaron Sandel z Texaské univerzity v Austinu, žila komunita Ngogo první dvě desetiletí pozorování v relativním souladu, členové se společně živili, upravovali si srst a bránili společné území. Sociální vazby se přitom podle týmu dlouhodobě soustředily kolem dvou hlavních shluků, které výzkumníci označují jako centrální a západní skupinu, mezi nimiž šimpanzi po léta volně přecházeli a párovali se napříč oběma shluky.

Zlom nastal kolem roku 2015. Podle vyjádření, které Sandel poskytl serveru Scientific American, byl osobně přítomen 24. června toho roku, kdy se poprvé západní skupina střetla s centrální skupinou způsobem, který naznačoval rostoucí napětí mezi oběma tábory. Kombinace úmrtí klíčových starších samců, posunů v sociální hierarchii a vypuknutí závažné nákazy podle studie postupně vedla k tomu, že spolupráce mezi oběma shluky do roku 2017 fakticky ustala a tlupa se natrvalo rozdělila.

Co následovalo, popisují autoři jako bezprecedentní, pomalu se odvíjející občanskou válku poznamenanou mimořádnou brutalitou. Podle tiskové zprávy zveřejněné Texaskou univerzitou v Austinu jde o vůbec první jasně zdokumentovaný případ trvalého rozštěpení divoké šimpanzí komunity a následného násilí mezi oběma nově vzniklými skupinami. Menší západní skupina začala provádět koordinované smrtící útoky proti bývalým společníkům z centrální skupiny. Mezi lety 2018 a 2024 pozorovatelé zaznamenali podle Scientific American nejméně 24 útoků, při kterých zahynulo sedm dospělých samců a sedmnáct mláďat centrální skupiny. Dalších čtrnáct dospívajících nebo dospělých samců centrální skupiny během téhož období beze stopy zmizelo, a protože nevykazovali žádné příznaky nemoci, autoři studie připouštějí, že přinejmenším část z nich mohla padnout za oběť stejnému násilí.

Server Mongabay cituje Sandelovo vyjádření, že centrální skupina je v ohrožení kvůli dramatickému nárůstu úmrtnosti a že klíčovou otázkou zůstává, jak se dokáže útokům bránit. Podle stejného zdroje šlo na rozdíl od typické mezisku­pinové agrese u šimpanzů, kdy si cizí skupiny navzájem nedůvěřují od začátku, o koordinované zabíjení bývalých dlouhodobých spojenců, což je jev, který dosud nebyl u volně žijících šimpanzů nikdy takto podrobně zdokumentován.

Násilí mezi znepřátelenými frakcemi přitom není u komunity Ngogo úplně novým jevem, jen dosud nebylo takto rozsáhlé. Dřívější práce Aarona Sandela a Davida Wattse, publikovaná v časopise International Journal of Primatology, popsala první dva smrtící útoky západní skupiny na samce centrální skupiny už v letech 2018 a 2019, tedy krátce po dovršení rozkolu. Nová rozsáhlejší studie tento dřívější nález potvrzuje a rozšiřuje o šest dalších let pozorování, což z celého konfliktu dělá jeden z nejdéle sledovaných případů vnitrodruhového násilí u volně žijících primátů vůbec.

Jako jedni z nejbližších žijících příbuzných člověka nabízejí šimpanzi podle autorů studie cenný pohled do kořenů kolektivního násilí. Tato vzácná událost, kterou vědci odhadují na jev vyskytující se v přírodě jen jednou za zhruba pět set let, podle serveru ScienceAlert ukazuje, jak skupinová dynamika a postupná polarizace dokážou vyvolat smrtící konflikt i bez jakékoli lidské politické nebo ideologické motivace, jen na základě rozpadu sociálních vazeb a soupeření o zdroje a postavení.

Sandel podle Mongabaye dodává, že konflikt mezi oběma skupinami stále pokračuje a od uzávěrky dat pro tuto studii v roce 2024 jeho tým zaznamenal ještě další dva útoky na samce centrální skupiny. Otázka, jak dlouho bude oslabená centrální skupina schopná čelit tlaku početnější a agresivnější západní frakce, tak podle autorů zůstává otevřená a další vývoj bude nadále pečlivě sledován jako jedinečná přírodní laboratoř pro pochopení evolučních kořenů skupinového násilí.