VO2 max je přeceňovaný: Proč nejde o univerzální ukazatel zdraví, ale o fitness módní obsesí

VO2 max je termín známý každému, kdo se alespoň trochu zajímá o běh, cyklistiku nebo fitness aplikace. V překladu jde o „maximální spotřebu kyslíku“ — tedy o nejvyšší množství kyslíku, které může tělo zpracovat během intenzivního výkonu. Tato veličina se často bere jako zlatý standard aerobní kapacity a je populární i díky tomu, že ji některé chytré hodinky a fitness aplikace počítají do svých ukazatelů. 

Jenže nejnovější kritický pohled naznačuje, že to může být trend spíše módní než vědecky podložený. V článku The Flawed V02 Max Craze renomovaný kardiolog a vědec Eric Topol upozorňuje na to, že fixace na jednu jediné číslo může vést k mylným závěrům o tom, co skutečně znamená být zdravý. Podle Topola existuje zásadní rozdíl mezi tím, co VO2 max měří, a tím, co představuje celkovou kondici. 

Základní problém spočívá v tom, že VO2 max je měřen v laboratorních podmínkách při maximálním výkonu. Test vyžaduje specializované vybavení a masku, která měří spotřebu kyslíku a produkci oxidu uhličitého při vyčerpávajícím cvičení na běžeckém pásu nebo rotopedu. To je do jisté míry extrémní situace, která nemusí přesně odrážet běžné denní aktivity. Topol poukazuje na to, že mnoho chytrých hodinek odvozuje VO2 max algoritmicky z tepové frekvence a pohybových dat, což je metoda, která může být nepřesná a zavádějící. 

Na rozdíl od VO2 max je kardiopulmonální kondice (CRF) komplexní metrika, která odráží schopnost srdce, plic a svalů pracovat společně během fyzické aktivity. Ta je měřena v jednotkách METs a existuje pro ni rozsáhlá databáze ukazatelů spojených s rizikem úmrtí a srdečních onemocnění. V JAMA bylo publikováno rozsáhlé meta­analýzy, která ukazovala, že vyšší hodnoty CRF jsou spojeny s nižší mírou celkových úmrtí a kardiovaskulárních nemocí. 

Podle odborníků z oblasti sportovní medicíny má VO2 max svou hodnotu — například může indikovat mechanickou kapacitu k dopravě kyslíku mezi plícemi a svaly a jeho využití ve svalových buňkách — ale tato veličina není jediným ukazatelem zdraví nebo dlouhověkosti. Studie ukazují, že VO2 max je do určité míry omezen strukturálními limity srdce a plic a není vždy plně měřitelný ve standardních laboratorních definicích, což vede některé vědce k používání termínu „VO2 peak“ namísto „VO2 max“. 

To tedy neznamená, že VO2 max je bezcenný. Pokud někdo trénuje pro vytrvalostní závod nebo chce sledovat změny své aerobní kapacity během specifického tréninkového období, může být tento parametr důležitý. Ale Topol upozorňuje, že většina dat, která spojují kondici se sníženým rizikem úmrtí, pochází z měření celkové fyzické aktivity a ne z izolovaných laboratorních testů VO2 max. 

Navíc samotná schopnost zvýšit VO2 max není u každého stejná. Studie ukazují, že reakce na trénink s ohledem na VO2 max může být u různých jedinců velmi rozdílná. Někteří lidé mohou zaznamenat značné zvýšení své hodnoty, zatímco u jiných je změna minimální i při intenzivním tréninku. Tento jev zpochybňuje představu, že VO2 max by měl být hlavním měřítkem „fitness cíle“. 

Dalším argumentem je, že VO2 max neměří některé klíčové aspekty fyzické kondice, jako je pracovní ekonomie, tedy jak efektivně tělo využívá kyslík při daném výkonu. Například dva lidé s podobným VO2 max mohou mít velmi odlišné výsledky na závodě díky tomu, jak efektivně jejich tělo pracuje při dané zátěži. 

Také faktory, jako je věk, pohlaví, genetika nebo technika provedení testu, mohou ovlivnit výsledky, což dále komplikuje interpretaci VO2 max jako univerzálního ukazatele. Výzkum determinant maximal oxygen consumption zdůrazňuje, že dosažení nejvyšší míry spotřeby kyslíku závisí na kombinaci schopnosti srdce transportovat kyslík a schopnosti svalů jej využít. 

Podle Topola je jedním z hlavních problémů také to, že mnoho populárních trenérů a influencerů na fitness scéně vyzdvihuje VO2 max jako klíčový ukazatel dlouhověkosti nebo celoživotního zdraví, aniž by jim odpovídala robustní data z klinických studií. Tento “VO2 max craze” podle něj do jisté míry opomíjí širší kontext zdraví, který zahrnuje například sílu, flexibilitu, střídmost v cvičení a životní styl. 

Samotné publikace vědeckých autorit, jako je American Heart Association, doporučují, aby kardiopulmonální kondice byla považována za důležitý indikátor zdraví. Ale AHA rovněž upozorňuje, že CRF zahrnuje komplexní souhrn schopností srdce, plic a svalů, nikoli pouze jeden parametr měřený v laboratoři. To podtrhuje, že zaměření pouze na VO2 max může vést k redukcionistickému pohledu, který neodráží skutečné zdravotní přínosy pravidelné fyzické aktivity

Navíc má praktická aplikace VO2 max v populaci problémy s přesností. Technologie chytrých hodinek často používají algoritmy založené na pohybu a srdeční frekvenci k odhadu VO2 max, ale tato data mohou být nepřesná a jejím výsledkem může být špatná interpretace kondice u běžných uživatelů.

Zatímco VO2 max zůstává užitečným nástrojem ve sportovní vědě, je důležité si uvědomit jeho omezení a kontext. Podle kritiků by veřejnost i profesionální trenéři měli být opatrní při jeho používání jako jediného měřítka zdraví nebo výkonu. Metriky jako celková fyzická aktivita, síla, vytrvalost nebo rovnováha mohou poskytnout širší pohled na to, co skutečně znamená být zdravý a fit. 

V konečném důsledku je hlavní lekcí z této debaty to, že zdraví nelze redukovat na jedno číslo. I když VO2 max může být cenným nástrojem ve specifických situacích, měl by být vždy interpretován v širším kontextu celkového životního stylu a zdravotního profilu jedince, nikoli jako absolutní “fitness skóre”.

Dobré vědět

• VO2 max měří maximální aerobi­ckou kapacitu, ale neříká všechno o zdravotním stavu.

• Kardiopulmonální kondice (CRF) má silnější důkazy o vztahu k dlouhověkosti.

• Technologie chytrých hodinek nemusí přesně odhadovat VO2 max.

• Fixace na jediný parametr může vést k nesprávným závěrům o zdraví.