Vůně čerstvě vypraného prádla skrývá karcinogeny, potvrzuje výzkum sušiček
22. 7. 2026 – 8:59 | Člověk | Miroslav Krajča |Diskuze:
Vůně čerstvě vypraného prádla patří k pachům, které si lidé spojují s čistotou a domácí pohodou. Podle výzkumu z Washingtonské univerzity i podle upozornění amerického lékaře Parthy Nandiho ale tato vůně často pochází z chemických látek, které rozhodně nejsou tak neškodné, jak by se mohlo zdát.
Klíčovou vědeckou prací na toto téma je studie profesorky Anne Steinemannové z Washingtonské univerzity, publikovaná v časopise Air Quality, Atmosphere and Health. Tým zkoumal vzduch vycházející z domácích ventilačních otvorů sušiček prádla během používání voňavého pracího prostředku a sušicích ubrousků, a to formou plynové chromatografie s hmotnostní spektrometrií. Analýza podle serveru PMC identifikovala celkem 29 unikátních těkavých organických sloučenin ve vzduchu vycházejícím ze sušičky, přičemž sedm z nich americká Agentura pro ochranu životního prostředí, zkráceně EPA, klasifikuje jako nebezpečné látky znečišťující ovzduší.
Mezi těmito sedmi látkami byly podle stejného zdroje i acetaldehyd a benzen, tedy dvě sloučeniny, které EPA řadí mezi prokázané nebo pravděpodobné lidské karcinogeny, u kterých navíc podle agentury neexistuje žádná bezpečná hranice expozice. Nejvyšší naměřené koncentrace patřily právě acetaldehydu, dále acetonu a etanolu. Aby autoři dokázali tato čísla uvést do srozumitelného kontextu, přepočítali je vůči jiným běžným zdrojům znečištění. Podle serveru Vocal Media odpovídaly emise acetaldehydu z jedné oblíbené značky pracího prostředku zhruba třem procentům veškerých emisí tohoto plynu ze všech automobilů v dané sledované oblasti, přičemž u pěti nejprodávanějších značek dohromady šlo o zhruba šest procent toho, co za stejnou dobu vyprodukují všechna auta v regionu.
Je ale na místě upřesnit, čeho přesně se tato konkrétní studie týkala. Steinemannová a její tým sledovali především to, jak sušičky prádla přispívají k venkovnímu znečištění ovzduší prostřednictvím větracích otvorů vedoucích ven z domu, nikoli primárně kvalitu vzduchu uvnitř obytných místností. Server New Atlas cituje samotnou autorku studie, která upozorňuje, že jde o obzvlášť zajímavý zdroj znečištění právě proto, že emise z ventilačních otvorů sušiček jsou v podstatě neregulované a nikým nesledované, na rozdíl třeba od emisí z automobilů či průmyslových provozů.
Že podobné látky mohou dráždit i dýchací cesty přímo, naznačuje starší toxikologická studie publikovaná v databázi PubMed, ve které autoři Anderson a Anderson vystavili myši emisím ze sušicích ubrousků a zaznamenali u nich měřitelné podráždění smyslových receptorů, podráždění plicní tkáně a omezení průtoku vzduchu v dýchacích cestách. Novější studie z roku 2022 provedená v Thajsku, zmíněná na webu Selene River Press, navíc zjistila, že samotná aviváž zvyšuje uvolňování těkavých látek z tkaniny o 10 až 163 procent ve srovnání s látkou vypranou pouze ve vodě, přičemž hlavními vonnými sloučeninami byly limonen a nonanal.
Americký gastroenterolog a profesor Partha Nandi na tato zjištění upozorňuje veřejnost s tím, že řada běžných symptomů, jako je kašel, slzení očí nebo pocit závratě po praní prádla, může souviset právě s těmito produkty, aniž by si to lidé uvědomovali. Podle jeho doporučení, které je v souladu s obecnými poznatky o dráždivých účincích těkavých organických látek, by rodiny s malými dětmi, domácími mazlíčky, astmatem nebo chemickou citlivostí měly zvážit přechod na neparfemované varianty pracích prostředků a alespoň částečně omezit používání aviváží a sušicích ubrousků.
Dobrou zprávou je, že existují levné a snadno dostupné alternativy. Přidání půl šálku bílého octa nebo jedlé sody do máchacího cyklu, použití vlněných sušicích kuliček nebo domácí výroby vlastních sušicích ubrousků z přírodních materiálů dokáže podle zastánců těchto metod prádlo změkčit podobně účinně jako komerční produkty, aniž by přitom do ovzduší unikaly toxické látky. Tyto alternativy navíc snižují množství plastového odpadu, protože jednorázové sušicí ubrousky se po použití vyhazují, a omezují i znečištění vody zbytkovými chemikáliemi z aviváží splachovanými během praní.
Otevírání oken během praní a sušení prádla, jak radí doktor Nandi, dává z hlediska zjištění Steinemannové studie smysl především jako prevence hromadění těchto látek uvnitř domácnosti, byť hlavní měřený efekt původní studie se týkal spíš toho, co sušička vypouští ven do okolního ovzduší. I tak platí, že vědomé rozhodnutí přejít na neparfemované nebo přírodní varianty pracích prostředků patří mezi jednoduché kroky, kterými lze měřitelně omezit vlastní expozici látkám, jež úřady jako EPA řadí mezi prokázané karcinogeny bez bezpečné hranice expozice.
