Vyhráli jsme! Proč nám tolik záleží na zápasech cizích lidí?
12. 7. 2026 – 12:00 | Člověk | Radek Chlup |Diskuze:
Sport v nás vyvolává vášně. Fandíme lidem, které jsme nikdy nepotkali, v zápase, jehož průběh nemůžeme ovlivnit. Racionálně to nedává smysl. Přesto miliony lidí v jeden okamžik oslavují vítězství preferovaného týmu nebo sdílejí zklamání z porážky. Psychologové tyto silné emoce vysvětlují touhou někam patřit.
Člověk se instinktivně váže k určitým skupinám. Lidé se silnými sociálními vazbami bývají šťastnější, zdravější a spokojenější se svým životem než ti izolovaní. Taková fotbalová fanouškovská komunita je snadno dostupná. Probíhající mistrovství světa například dokáže v jeden moment semknout obrovské mnosžví lidí.
Vyhřívání se v odlesku slávy
Pro pochopení tohoto fenoménu je nutné vnímat, jak mluvíme po zápase. „Vyhráli jsme, byli jsme úžasní,“ raduje se jedna skupina. „Prohráli. Byli fakt hrozní,“ smutní druhá. Sociální psychologové tomu říkají vyhřívání se v odlesku slávy. Studenti v jednom výzkumu po vítězství svého fotbalového týmu častěji nosili barvy své školy než po jeho porážce.
Studenti popisovali vítězství slovy „my“ a porážku „oni“. Jedna skupina se vyhřívá v odlesku slávy, druhá prochází takzvaným distancováním od odraženého neúspěchu. Tým prohraje a vy si od něj potřebujete udržet odstup. Je zajímavé, jak rychle se člověk dokáže přepnout z „nás“ na „oni“.
Je to přirozené
Podle psychologů v podstatě řídíme své sebevědomí podle týmu, nad kterým nemáme žádnou kontrolu. Jeho úspěch je i naším úspěchem, po porážce však děláme, že to náš tým není.
Je to přirozené. Stejně se chováme ve vztahu ke školám, firmám nebo městům. Pocit toho, kdo jsme, si půjčujeme od skupin, které nás ovlivňují.