Vyhýbání se slunci jako rizikový faktor smrti: Co skutečně ukázala švédská studie 29 000 žen sledovaných dvacet let

Studie Melanoma in Southern Sweden (MISS) je jednou z nejrozsáhlejších a nejdelších observačních studií, které kdy sledovaly vztah mezi slunečním zářením a celkovým přežitím. Lindqvist a kolegové sledovali 29 518 švédských žen narozených mezi lety 1926 a 1967, rekrutovaných do studie v letech 1990 až 1992, a shromáždili podrobné informace o jejich zvycích ohledně slunečního záření, životním stylu a zdravotním stavu. Sledovací období trvalo dvacet let, přičemž v jeho průběhu zemřelo 2 545 žen z celého souboru.

Ženy byly rozděleny do tří skupin podle míry vystavení slunci: aktivní, středně aktivní a ty, které se slunci vyhýbaly. Za celé sledovací období vykazovaly ženy s aktivními slunečními návyky výrazně nižší celkovou mortalitu než ty, které se slunci vyhýbaly — a tento vztah přetrvával i po statistické kontrole kouření, věku, vzdělání, příjmu a dalších možných matoucích proměnných.

Co přesně studie zjistila a co ne

Virální prezentace výsledků studie opakovaně tvrdí, že ženy vyhýbající se slunci měly „dvojnásobnou mortalitu". Je třeba toto číslo upřesnit. V analýze z roku 2016, která zkoumala hlavní příčiny úmrtí v kompetitivním rizikovém scénáři, byly ženy s aktivními slunečními návyky primárně na nižším riziku kardiovaskulárních onemocnění a mortality z nekancerózních a nekardiálních příčin ve srovnání s těmi, které se slunci vyhýbaly. Relativní riziko celkové mortality pro skupinu vyhýbající se slunci bylo přibližně 1,7 až 2krát vyšší než pro nejaktivnější skupinu — ale toto číslo závisí na konkrétní analýze a srovnávané skupině.

Srovnání s kouřením, které se v populárních prezentacích studie objevuje opakovaně, vychází z propočtu ztracených let života. Autoři studie odhadli, že vyhýbání se slunci bylo spojeno se ztrátou přibližně 0,6 až 2,1 roku délky života oproti aktivnímu slunění — a v kontextu celkové délky života to autoři přirovnali k rizikovému faktoru srovnatelnému s kouřením. Jde však o populační odhad se širokými intervaly spolehlivosti, nikoli o klinicky ověřený kauzální vztah.

Proč by slunce mohlo prodlužovat život: biologické mechanismy

Studie je observační — sama o sobě neříká, proč ženy vystavující se slunci žily déle. Kandidátních mechanismů je ale několik a každý z nich má vlastní vědeckou literaturu.

Nejznámějším je vitamín D. Syntéza vitamínu D v kůži po expozici UVB záření je jednou z primárních cest, jak si lidské tělo vitamín D tvoří — přičemž nízké hladiny vitamínu D jsou konzistentně asociovány s vyšším rizikem kardiovaskulárních onemocnění, diabetu 2. typu, autoimunitních chorob a celkové mortality v observačních studiích. Geografická distribuce mortality u řady onemocnění koreluje s délkou slunečního svitu — severní regiony s méně slunečními hodinami vykazují vyšší incidenci některých chorob.

Druhým mechanismem je oxid dusnatý. Slunce — konkrétně UVA záření — spouští v kůži uvolňování nitrátů a nitritů jako oxidu dusnatého do krevního oběhu, čímž způsobuje vazodilataci a snížení krevního tlaku. Tato dráha je zcela nezávislá na vitamínu D a může vysvětlovat, proč jsou kardiovaskulární onemocnění jednou z hlavních příčin, na nichž se rozdíl v mortalitě mezi skupinami projevoval. Výzkumníci z Edinburgh University opakovaně demonstrovali, že expozice UVA záření snižuje krevní tlak v reálném čase.

Třetí hypotézou je přímý vliv světla na cirkadiánní rytmy a imunitní funkci. Pravidelná expozice přirozenému světlu synchronizuje biologické hodiny, a narušení cirkadiánních rytmů je spojováno s řadou chronických onemocnění.

Kde jsou limity studie a co z ní nelze vyvozovat

Observační studie nikdy neprokazují kauzalitu — mohou ukazovat asociaci, ale nemohou plně vyloučit, že za výsledky stojí třetí proměnná. Kritici MISS studie upozorňují, že ženy s aktivními slunečními návyky mohou mít celkově zdravější životní styl — více pohybu venku, vyšší socioekonomický status spojený s více dovolených, lepší přístup k péči. Autoři se o kontrolu těchto proměnných pokusili statisticky, ale residuální konfoundování nelze nikdy zcela eliminovat.

Studie zahrnovala pouze švédské ženy světlé pleti — populaci žijící na relativně severní zeměpisné šířce s omezeným slunečním zářením po velkou část roku. Výsledky nemusí být přímo přenosné na populace v jižnějších regionech nebo na lidi s tmavší pletí.

A konečně: MISS studie je kohortou zaměřenou na melanom, což znamená, že účastnice o tomto tématu věděly a mohly se chovat jinak než průměrná populace.

Co z toho plyne pro praxi

Důkazy z MISS studie a navazujícího výzkumu naznačují, že absolutní vyhýbání se slunci je biologicky nevhodná strategie — a že doporučení chránit se před sluncem za všech okolností a za každého počasí nemusí odrážet celkový zdravotní dopad slunečního záření. Výzkumníci jako Richard Weller z Edinburghské univerzity a Pelle Lindqvist z Karolinska Institutet opakovaně argumentují, že zdravotní komunikace by měla začít vyvažovat riziko melanomů s potenciálními kardiovaskulárními a dalšími benefity slunečního záření.

To neznamená, že opalovací krém je škodlivý nebo že by se lidé měli záměrně spálit. Karcinom kůže je reálné riziko a UV záření je prokazatelně karcinogenní. Otázka zní jinak: zda míra opatrnosti, která se v západní preventivní medicíně stala normou od osmdesátých let, odpovídá celkové biologické bilanci slunce pro lidský organismus — nebo zda jsme ji v boji s jedním rizikem přestřelili na úkor jiných.