Představte si, že byste na svém jazyku unesli partnera/partnerku a k tomu ještě vaše předškolní dítě. Tak právě takovou schopnost má žabí jazyk. Biologové a fyzici z Georgijského technického institutu (Georgia Tech), kteří zkoumali ropuchy, zjistili, že tito tvorové na něm zvednou 1,4násobek vlastní hmotnosti.

Tuto schopnost dávají jazyku silné svaly. Jenže síla není všechno. Ještě úžasnější je rychlost žabího jazyka. Svaly ho vymrští ke kořisti ohromující rychlostí čtyř metrů za sekundu. Současně žába otvírá tlamu, což dodává jazyku rotaci, obdobně jako závit v hlavni pušky letící kulce.

Lov, při kterém můžete dřepět na zadku

Vědci změřili, že žáby jsou schopné uchopit kořist za necelých sedm setin sekundy. A za patnáct setin sekundy, což je necelá polovina doby, kterou potřebujeme k tomu, abychom mrkli okem, je kořist v tlamě. Jazyk se stáhne zpátky jako pružící lano při bungee-jumpingu

Pomocí dlouhého jazyka jsou žáby schopné ulovit potravu přímo ze vzduchu. Za kořistí se nemusí honit, stačí jim „dřepět na zadku“ a vyčkávat. Přitom jsou schopny ulovit jedny z nejrychlejších a nejhbitějších létajících tvorů, mezi které patří mouchy, můry a šídla.

Rychlost ale není jedinou zbraní žab. Žabí jazyk je desetkrát měkčí než lidský a je doslova superohebný. Může se tedy omotat kolem kořisti. Kromě toho ji namaže lepkavými slinami. Hmyz tak nemůže uletět.

Obojživelník inspirací pro drony?

Právě žabí sliny zajímaly vědce z Georgia Tech v Atlantě ze všeho nejvíc. Mají neobyčejnou vlastnost. Když jazyk pokrytý slinami dosáhne kořisti, je smyková síla nízká, sliny jsou řídké a vniknou do všech pórů kořisti. Když se jazyk stahuje zpátky, je smyková síla větší, sliny zhoustnou a hmyz se přilepí. V anglické vědecké komunitě se tato vlastnost nazývá shear thinning.

Vědci tuto schopnost analyzují na webu The Royal Society Publishing.  

Povrch žabího jazyka na kolorovaném snímku z elektronového mikroskopu. Uprostřed snímku vidíte chuťový pohárek ve tvaru disku. | zdroj: Profimedia

A aby nakonec žába uvolnila přilepenou kořist, vtáhne oční bulvy do hlavy. Vzniklý tlak stáhne kořist z jazyka a obojživelník ji polyká – vcelku bez kousání.

Vědci teď zkoumají, zda by tento mechanismus mohl být použit pro zařízení k rychlému sběru objektů pomocí dronů.

Proč ne? Příroda je skvělým zdrojem inspirací.