Zázračná injekce na hubnutí, nebo zdravotní tikající bomba? Léky jako Ozempic GLP-1 vyvolávají nové obavy vědců

Popularita léků ze skupiny GLP-1 v posledních letech explodovala. Původně byly vyvinuty pro pacienty s diabetem 2. typu, protože napodobují hormon GLP-1, který reguluje hladinu cukru v krvi a zároveň potlačuje chuť k jídlu. V praxi se však rychle ukázalo, že mají ještě jeden výrazný efekt – výrazné snížení tělesné hmotnosti. Právě tato vlastnost z nich udělala jeden z nejdiskutovanějších farmaceutických produktů současnosti.

Jenže čím více lidí tyto léky používá, tím více otázek se objevuje. Nedávná analýza zdravotních záznamů více než 146 000 dospělých pacientů sledovaných po dobu pěti let naznačuje, že uživatelé GLP-1 mohou mít vyšší riziko některých onemocnění kostí. Výzkumníci zjistili, že pravděpodobnost osteoporózy byla u uživatelů o přibližně 30 % vyšší než u lidí, kteří tyto léky neužívali, zatímco riziko osteomalacie se zdvojnásobilo a pravděpodobnost dny byla o 12 % vyšší. 

Proč by léky, které pomáhají hubnout, mohly zároveň oslabovat kosti? Odpověď zatím není jednoznačná. Jedna z hypotéz vychází z faktu, že GLP-1 výrazně potlačuje chuť k jídlu. Někteří pacienti tak přijímají výrazně méně kalorií i živin. Pokud tělo dlouhodobě nedostává dostatek vápníku, vitamínu D či bílkovin, může to negativně ovlivnit kvalitu kostní tkáně. Jiná teorie předpokládá, že kostra se jednoduše adaptuje na nižší tělesnou hmotnost. Pokud člověk rychle zhubne, kosti mohou reagovat snížením hustoty, protože už nemusí nést tak velkou zátěž.

Tento jev není v medicíně úplně nový. Podobné změny byly pozorovány například u pacientů po bariatrických operacích. Rozdíl je v tom, že chirurgické zákroky jsou většinou prováděny u lidí s těžkou obezitou a pod pečlivým lékařským dohledem. Léky GLP-1 však dnes užívají i lidé, kteří chtějí zhubnout jen několik kilogramů.

Další otázkou je, jak dlouho jsou tyto léky vlastně bezpečné. Většina klinických studií sleduje pacienty maximálně několik let. U tak populárního léčiva, které by někteří lidé mohli užívat desetiletí, to však nemusí být dostatečné období. Někteří odborníci proto upozorňují, že dlouhodobý bezpečnostní profil zatím jednoduše neznáme.

„Zatím nemáme robustní data o tom, co se stane při desetiletém nebo ještě delším užívání,“ říká například endokrinolog Kevin Hall z amerického National Institutes of Health, jehož výzkum se zaměřuje na metabolismus a regulaci hmotnosti.

Otázky vyvolávají i výsledky týkající se udržení váhy po vysazení léku. Nedávná studie ukazuje, že velká část pacientů po ukončení léčby opět přibírá. Podle některých analýz se během jednoho roku může vrátit až 60 % ztracené hmotnosti. Dlouhodobé modely dokonce naznačují, že návrat hmotnosti se může stabilizovat až kolem 75 % původního úbytku.

To vede k dalšímu problému: pokud se váha vrátí převážně ve formě tukové tkáně, může být metabolická situace pacienta horší než před zahájením léčby. Někteří vědci proto zkoumají, zda by dlouhodobé užívání těchto léků nemělo být doprovázeno intenzivnějšími změnami životního stylu, aby se efekt udržel i bez farmakologické podpory.

Současně se objevují i další bezpečnostní signály. V minulosti se diskutovalo například o možné souvislosti mezi semaglutidem a poruchami trávení, včetně gastroparezy, tedy zpomaleného vyprazdňování žaludku. Některé kazuistiky upozorňovaly také na oční komplikace nebo zhoršení některých metabolických stavů. Tyto případy však zatím neznamenají jednoznačný důkaz příčinné souvislosti a většina odborníků zdůrazňuje, že je potřeba další výzkum.

Pozornost médií vzbudil také regulatorní spor ve Spojených státech. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv upozornil výrobce Novo Nordisk na nedostatky v hlášení některých úmrtí spojených s užíváním léčiv. Společnost podle dokumentu nedodala regulatornímu úřadu informace o dvou případech a další oznámila se zpožděním. Firma však dlouhodobě zdůrazňuje, že její léky prošly rozsáhlým testováním a jejich přínosy převažují nad riziky.

Farmaceutické společnosti zároveň připomínají, že obezita sama o sobě představuje významný zdravotní problém. Podle Světové zdravotnické organizace zvyšuje riziko srdečních chorob, cukrovky, některých typů rakoviny i předčasného úmrtí. Pokud tedy lék dokáže pomoci pacientům snížit váhu a zlepšit metabolické zdraví, může mít pro mnoho lidí zásadní přínos.

„Je důležité porovnávat rizika léčby s riziky neléčené obezity,“ upozorňuje například epidemiolog Dariush Mozaffarian z Tufts University. „Pro mnoho pacientů mohou být tyto léky skutečně velmi užitečné, pokud jsou používány správně a pod lékařským dohledem.“

V praxi se proto stále více mluví o tom, že GLP-1 by neměly být vnímány jako jednoduchá zkratka k hubnutí. Mnozí lékaři zdůrazňují, že nejlepší výsledky přináší kombinace farmakoterapie, změny stravy, pohybu a dlouhodobé péče o metabolické zdraví.

Zároveň je pravděpodobné, že současná generace léků není konečným řešením. Farmaceutické firmy už testují nové kombinované molekuly, které by mohly působit na více hormonálních drah současně a nabídnout lepší výsledky s menším množstvím vedlejších účinků. Některé z těchto experimentálních léků vykazují ve studiích ještě výraznější úbytek hmotnosti než současný semaglutid.

Příběh GLP-1 tak zatím zdaleka není uzavřený. Na jedné straně stojí naděje pro miliony lidí bojujících s obezitou, na druhé straně otázky, které přináší každá nová medicínská technologie. Jak se bude vyvíjet jejich bezpečnostní profil při dlouhodobém užívání, ukážou až další roky výzkumu a reálných zkušeností pacientů.