Zeleň prodlužuje život? Park za domem souvisí s nižším rizikem cukrovky i úmrtí, ale čísla mají háček

Park za domem, alej stromů nebo les na dosah. Lidé, kteří žijí v zelenějším prostředí, mají podle rozsáhlého souhrnu britských vědců nižší riziko cukrovky, klidnější srdce, méně stresového hormonu ve slinách a dokonce nižší pravděpodobnost předčasného úmrtí. Tak zní titulková verze. Méně se už ví, že autoři k některým svým číslům připojili výrazné varování.

Výzkumníci z Univerzity Východní Anglie v Norwichi prošli pět vědeckých databází a hledali práce o vlivu zeleně na zdraví publikované do ledna 2017. Nakonec do analýzy zařadili 143 studií. Většina, 103, byla observačních, tedy takových, které jen sledují, jak se lidé v zelenějším a méně zeleném prostředí liší. Zbylých 40 bylo intervenčních: vědci v nich lidi přímo poslali do přírody a měřili, co se změní. Dohromady studie pokryly téměř sto různých zdravotních ukazatelů. Duševní zdraví autoři úmyslně vynechali, protože výzkumu na toto téma je tolik, že by vystačil na samostatnou práci. Souhrn vyšel v roce 2018 v odborném časopise Environmental Research.

Méně cukrovky, klidnější srdce

Autoři porovnávali lidi s největším a nejmenším množstvím zeleně v okolí. Ti „nejzelenější“ měli o 28 procent nižší pravděpodobnost cukrovky 2. typu. Srdce jim tlouklo v průměru asi o 2,6 úderu za minutu pomaleji a dolní, diastolický krevní tlak měli zhruba o 2 milimetry rtuťového sloupce nižší. Ženy v zelenějším prostředí měly o 13 procent menší pravděpodobnost předčasného porodu a méně často rodily děti s nízkou porodní hmotností vzhledem k délce těhotenství.

Nejvýraznější výsledek se týká úmrtnosti. Lidé v nejzelenějších oblastech měli podle souhrnu o 31 procent nižší pravděpodobnost úmrtí z jakékoli příčiny a o 16 procent nižší pravděpodobnost úmrtí na nemoci srdce a cév. Zelenější okolí souviselo také s nižší hladinou kortizolu ve slinách, tedy hormonu, který tělo vyplavuje při stresu. A lidé v něm častěji hodnotili své zdraví jako dobré.

Ne všechno ale vyšlo tak, jak by se dalo čekat. Hladina „hodného“ HDL cholesterolu byla v zelenějším prostředí nepatrně nižší, nikoli vyšší. U horního krevního tlaku, vysokého krevního tlaku jako nemoci, mrtvice, astmatu a ischemické choroby srdeční sice výsledky ukazovaly příznivým směrem, statisticky významné však nebyly.

Lesní koupel po japonsku

Velkou část pokusů tvořily takzvané lesní koupele. V Japonsku se tato praxe nazývá šinrin-joku a spočívá v neuspěchaném pobytu mezi stromy, bez výkonu a bez cíle. Testovalo ji 27 ze 40 intervenčních studií. Není divu, že Japonsko dodalo do souhrnu nejvíce prací ze všech zemí, celkem 24.

Jednou z největších byla studie z 24 japonských lesů, které se zúčastnilo 280 mladých lidí. Ti strávili jeden den v lese a jiný ve městě. Při pobytu v lese měli nižší hladinu kortizolu, pomalejší tep a nižší krevní tlak. Zároveň se u nich posílila činnost té části nervové soustavy, která tělo zklidňuje. Autoři dokonce navrhli, že by se z výzkumu mohl zrodit nový obor, lesní medicína, jako nástroj prevence.

Britští vědci nabízejí několik vysvětlení, proč by zeleň mohla zdraví prospívat. Podle hlavní autorky Caoimhe Twohig-Bennettové, jak ji cituje tisková zpráva univerzity, mají lidé žijící blízko zeleně více příležitostí k pohybu i k setkávání s ostatními. Další možností je kontakt s pestřejším spektrem bakterií v přírodě, který může posilovat imunitu a tlumit záněty. Tisková zpráva zmiňuje i fytoncidy, tedy organické látky s antibakteriálními účinky, které uvolňují stromy. Právě ty by podle autorů mohly vysvětlovat příznivý vliv lesních koupelí.

Kde čísla drhnou

Autoři souhrnu ale sami upozorňují, že řada výsledků stojí na nekvalitních a rozporuplných studiích. Míra nesouladu mezi studiemi, kterou vědci vyjadřují veličinou zvanou heterogenita, dosáhla u úmrtnosti z jakékoli příčiny 96 procent a u sebehodnocení zdraví dokonce 100 procent. Jednotlivé studie se tedy ve výsledcích zásadně rozcházely. Když autoři analýzu zopakovali jen s kvalitnějšími pracemi, souvislost mezi zelení a sebehodnocením zdraví přestala být statisticky významná.

Nejpůsobivější čísla navíc stojí na nejmenším počtu prací. Třicetiprocentní pokles úmrtnosti vychází ze čtyř studií, pokles úmrtí na nemoci srdce a cév dokonce jen ze dvou. Pouhých pět studií se zabývalo stromy v ulicích a korunami stromů nad městem a jejich výsledky se rozcházely. Autoři navíc hledali jen práce v angličtině, takže jim mohl uniknout výzkum publikovaný v jiných jazycích. Opatrnost je na místě i u pokusů s lesními koupelemi. Počet účastníků se v nich pohyboval od devíti do 280 lidí, takže řada z nich byla velmi malá. Mnohé navíc měřily hlavně okamžité změny, jako je tep nebo hladina kortizolu po několika desítkách minut v lese. Zda se takové krátkodobé zklidnění promítne do dlouhodobého zdraví, z nich vyčíst nelze.

Hlavním problémem observačních studií je, že ukazují souvislost, nikoli příčinu. Lidé, kteří bydlí u parku nebo v zelené čtvrti, se od ostatních často liší i jinak. Mohou mít vyšší příjem, lepší přístup ke zdravotní péči nebo zdravější životní styl. Vědci se tyto vlivy snaží statisticky odfiltrovat, úplně to ale nejde.

Co z toho plyne

To podstatné přesto zůstává. Jednotlivá čísla jsou nejistá, celkový obraz ale drží. Ve více než stovce studií se zelenější prostředí opakovaně pojí s lepšími hodnotami u mnoha zdravotních ukazatelů najednou, od tepu a tlaku přes cukrovku po průběh těhotenství. Takovou shodu je těžké připsat náhodě.

„Vystavení prostředí, které podporuje zdraví, je stále více uznáváno jako způsob, jak nemocem předcházet i jak je léčit,“ řekl spoluautor Andy Jones. Autoři doufají, že jejich práce povede lékaře k tomu, aby pacientům doporučovali pobyt v přírodě, a urbanisty k tomu, aby při plánování měst mysleli na parky a zeleň.

Pro běžného čtenáře je poselství jednoduché. Procházka v parku nebo v lese pravděpodobně neuškodí a podle dostupných údajů může pomoci. Jen je dobré brát s rezervou titulky, podle nichž zeleň snižuje riziko úmrtí o třetinu. To číslo stojí na čtyřech studiích, které se navíc výrazně rozcházejí.