Sluneční soustava se pohybuje v podivně prázdné oblasti vesmíru. Dá se přirovnat k díře v ementálu.

Je to oblast vysokoteplotního plazmatu o nízké hustotě a průměru kolem tisíce světelných let, to je zhruba 10 000 bilionů kilometrů. Obklopuje ji slupka chladnějšího hustšího plynu a prachu s tisícovkami rodících se hvězd.

Astronomové si tohoto řídkého prostoru, ve kterém se po dobu 14 milionů let nenarodily žádné hvězdy, povšimli v sedmdesátých letech minulého století. Nazvali ho Místní bublina (Local Bubble).

Hvězdy uvnitř bubliny buď existovaly předtím, než se vznikla, nebo se vytvořily mimo ni, a nyní jí pouze prolétají – jako sluneční soustava se Zemí.

Astrovědci až donedávna měli problém vysvětlit, jak se bublina zrodila. V nové studii, publikované tento týden v odborném časopisu Nature, však na tuto otázku dává odpověď vědecký tým z Harvardova-Smithsonova centra pro astrofyziku v americkém Marylandu a z několika dalších vědeckých institucí.

Bublinu nafoukly supernovy

Vědci zmapovali Místní bublinu s dosud nejvyšší přesností a zjistili, že byla před miliony let vyříznuta z mezihvězdného prostředí sérií výbuchů hvězd – supernov.

„Supernovy spustily rozpínající se rázové vlny, které smetly mezihvězdná oblaka plynu a prachu do hustého obalu. Tato oblaka teď tvoří povrch Místní bubliny,“ cituje časopis Live Science astronomku Catherine Zuckerovou, která studii vedla.

Studie naznačuje, že bublinu nafouklo nejméně 15 silných explozí hvězd. Proto také není jednolitou koulí, ale hrudkovitým blobem, který se a dosud zvětšuje.

K výzkumu Místní bubliny použili vědci data z vesmírné observatoře Gaia, která patří Evropské vesmírné agentuře ESA. S jejich pomocí vytvořili 3D mapu povrchu bubliny a vypočetli trajektorie sedmi hlavních oblastí tvorby hvězd, které tvoří slupku bubliny.

Počítačová kresba Místní bubliny se Sluncem v jejím středu vytvořená na základě studie. | zdroj: Kredit-Leah Hustak/STScI

Data umožnila výzkumníkům zjistit, jak rychle se vesmírná prázdnota rozšiřuje – v současné době se tempo expanze blíží 6,4 kilometru za sekundu.

„Podařilo se nám zjistit, jak velká hybnost je v současné době na rozpínajícím se povrchu Místní bubliny a porovnat ji s tím, jak velkou hybnost jí musely dodat supernovy, aby vyvolala expanzi. Dospěli jsme k výsledku, že k napájení expanze bylo potřeba 15 supernov,“ říká Catherine Zuckerová.

Jednou dáme bublině ‚sbohem a šáteček‘

Země se teď nachází přímo v srdci Místní bubliny. Když ale bublina začala před 14 miliony let vznikat a růst byla sluneční soustava zhruba 1000 světelných let daleko a vstoupila do ní teprve před pěti miliony let.

„Z Koperníkova principu vyplývá, že lidstvo není ve vesmíru privilegované. Jeho umístění v galaxii tedy není výjimečné. Poloha naší planety uvnitř Místní bubliny naznačuje, že takové bubliny jsou patrně běžné v celé Mléčné dráze,“ upozorňuje Zuckerová.

Vědci ve studii předkládají hypotézu, podle níž bubliny na sebe vzájemně působí a oblasti, kde vznikají hvězdy, se nacházejí v průsečících bublin. Proto Mléčná dráha připomíná ementál. Díry v sýru odstřelují supernovy a kolem nich se tvoří nové hvězdy.

Sluneční soustava nebude uvnitř bubliny uvězněna navždy. Podle předpokladů vědců ji opustí za osm milionů let. Pokud v té době bude bublina ještě existovat.

Výzkumníci upozorňují, že expanze Místní bubliny se zpomaluje a poté, co dosáhne maximální velikosti, zmizí.