Lépe řečeno, ránu mají jeho pavučiny. Že jsou pavoučí vlákna obecně pozoruhodný materiál, o tom už víme dávno. Jejich odolnost budí zájem výrobců moderního textilu a způsob, jakým pavouci své pavučiny tkají, zajímá například i výzkumníky v oblasti psychotropních látek.

Pavouci své mistrovské tkalcovství obvykle provozují v rozměrech, měřených na mikrometry, ale machři z druhu Uloborus plumipes, jsou dokonce ještě jemnější. Jejich vlákna už lze považovat v podstatě za nanovlákna a na svět se navíc dostávají nejprve v tekuté podobě, která ihned po vyprodukování tuhne.

zdroj: The Royal Society Publishing

Během stavby pavučiny pavouk usnované vlákno nejprve protáhne ploškami na svých zadních nohách, jejichž struktura připomíná hřeben. A co lze vyrobit třením hřebenu? Statickou elektřinu! Náboj, který tím vlákna získávají, pak pomáhá lapit kýžené hmyzí krmivo a udržet ho podobně, jako to u klasických pavučin obstarává lepivá směs.

zdroj: The Royal Society Publishing

Malinkaté pavoučky, dorůstající velikosti maximálně několika milimetrů, najdete běžně v zahradách nebo dutinách stromů, ale dá to práci: jsou totiž zkušení kamuflážníci a umí se tvářit například jako kousek seschlé kůry.