Odborníci využili k pátrání po deváté planetě stará data ze satelitů IRAS (1983) a AKARI (2006–2007). Díky odstupu 23 let mohli pátrat po objektech, které se za tu dobu sotva pohnuly, jak by se od tak vzdálené planety, jako je ta hypotetická devátá, očekávalo.

Ta se má podle hypotézy z roku 2016 Mikea Browna nacházet v Kuiperově pásu za oběžnou dráhou Neptunu. Vědec tvrdil, že ostatní objekty tam dlouhodobě ovlivňuje vnější gravitací masivního tělesa.

Podle simulací by mělo jít o takzvanou super-Zemi – planetu několinásobně hmotnější než Země, jež obíhá Slunce po velice vzdálené a excentrické dráze s periodou několika desítek tisíc let. Gravitační anomálie v Kuiperově pásu jsou však dlouhé jediným vodítkem. 

Pozor na předčasné závěry 

Experti vybrali mezi objekty, které se za těch třiadvacet let sotva pohnuly, třináct kandidátů odpovídajících vzdálenosti a hmotnosti hypotetické planety.

Zůstal jediný kandidát odpovídající velmi pomalému pohybu masivní planety na velmi vzdálené oběžné dráze. Deváté planetě odpovídá dokonce i jeho jasnost v infračerveném spektru.

Výzkum má ale nedostatky. Data stará pětadvacet let nejsou dostačující k určení oběžné dráhy daného objektu. Ten přitom nemusí být planetou, ale jen astrofyzikálním jevem nebo šumem v datech.

Brown navíc upozornil, že oběžná dráha objektu i jeho sklon nejsou v souladu s hypotézou, kterou vypracoval s kolegou Konstantinem Batyginem. Pokud by se během dalších pozorování, která jsou v plánu, potvrdilo, že jde o planetu, nebyla by to Planeta Devět, ale úplně jiný svět.