Několik desítek dětí bylo obětováno aztéckému bohu v 15. století během zoufalého hladomoru způsobeného suchem. Tento tragický příběh popsali podle serveru Live Science vědci po studii hromadného hrobu objeveného v Tenochtitlánu.

Aztékové jsou známí krvavými rituály, při nichž si usmiřovali bohy lidskými oběťmi. Jejich provedení se lišilo v závislosti na konkrétním bohu a na tom, zda šlo o zajatého nepřítele nebo jedince z vlastních řad, jenž byl vnímán jako bůh v lidském těle.

Nejčastěji Aztékové vyřezávali srdce zaživa a těla rozřezávali na kusy. Oběti měly využití i po své smrti – masem se nakrmila zvířata, z kostí se vyrobily rituální předměty a krev se používala jako barvivo pro kresby náboženských symbolů. 

Některé oběti se stahovaly z kůže, podstupovaly gladiátorské zápasy na život a na smrt, byly utopeny nebo jejich těla prošpikovaly šípy. Jak zemřelo 42 dětí pohřbených v masovém hrobě, nalezeném v chrámovém komplexu Templo Mayor, jasné není.

Hrob archeologové objevili v 80. letech a už tehdy bylo jasné, že děti ve věku od dvou do sedmi let se zkrácenýma nohama nezemřely přirozenou smrtí. Krky některých z nich zdobily náhrdelníky a do úst jim někdo vložil korálky ze zeleného kamene.

Těla byla posypána modrým barvivem a kolem nich někdo položil mušle, kostry malých ptáčků a jedenáct soch ze sopečné horniny připomínající boha deště, vody a plodnosti Tlaloca. Už tento objev napovídá, proč byly děti obětovány.

Modlitba za vodu

„Zdobení dětí bylo ve skutečnosti pravděpodobně snahou, aby se podobaly dešťovým trpaslíkům,“ sdělil archeolog Leonardo López Luján z mexického Národního institutu antropologie a historie (INAH), který se na studii podílel.

Dvaadvacet koster patřilo chlapcům a šest dívkám, ukázala analýza ostatků. Další vědci stále prozkoumávají. Analýza však ukázala hlavně skutečnost, že děti pocházejí z jiných oblastí, doplnila Diana Moreiras Reynagová z Univerzity Britské Kolumbie.

Celistvý obraz o tom, co se v době těchto dětských obětí dělo, získali specialisté z INAH po prostudování geologických údajů a záznamů z Mexického atlasu sucha. V letech 1452 až 1454 (za vlády Moctezumy I.) decimovalo centrální Mexiko sucho.

Sucho začátkem léta zničilo plodiny, podzimní brzké mrazy zase kukuřici, napsal web Archeology News. To spustilo hladomor a hromadné vymírání obyvatelstva. Rodiny se propadly do takového zoufalství, že prodávaly své děti za potraviny.

Trvalo to příliš dlouho a oslabovalo to říši. Představitelé státu otevřeli královské sýpky a přerozdělili potraviny mezi nejpotřebnější. Poslední nadějí se pak staly děti, které jejich vlastní rodiny prodaly, coby dary pro rozzlobeného boha Tlaloca.

Studie nevyšla v žádném odborném časopise, López Luján ji odprezentoval na konferenci ve vzdělávacím centru El Colegio Nacional.