Obří asteroid zvaný S2 přinesl před miliardami let na Zemi obrovskou destrukci, současně však posloužil jako hnojivová bomba pro život na naší planetě. Nová studie ukazuje, jak mohou katastrofické události život paradoxně podporovat.

Zemi bychom během paleoarchaikského období nepoznali. Její povrch neustále bombardovaly velké meteority. Každých 15 milionů let dopadlo podle odhadů v prvních dnech této etapy na zemský povrch několik kamenů nad deset kilometrů.

„V té době byla Země něco jako vodní svět s omezeným výskytem sopek a kontinentálních hornin. V atmosféře a oceánech prakticky nebyl žádný plynný kyslík a žádné buňky s jádry,“ popsal naši ranou planetu vědec Andrew Knoll.

Během tohoto období, přesně tady před 3,26 miliardami let, protnul zemskou atmosféru asteroid čtyřikrát větší než Mount Everest a 50krát až 200krát větší než slavný zabiják dinosaurů Chicxulub. Dopadl do oblasti dnešní Jihoafrické republiky.

Náraz S2 vyvolal destrukci nepředstavitelných rozměrů. Na dně oceánu vyhloubil kráter o průměru 500 kilometrů a vytvořil největší dosud známou vlnu tsunami, popisuje server The Indian Express děsivé představení.

Naděje v temnotě

Uhlíkatý chondrit po rozervání mořského dna vymrštil do vzduchu horniny, které byly obrovskou rychlostí katapultovány z oceánu na zemskou oběžnou dráhu, odkud padaly zase zpět. Vznikl tak dočasný mrak obklopující naši planetu. 

„Představte si, že místo kapek vody prší kusy roztavených hornin,“ popsala apokalyptický scénář geoložka Nadja Drabonová z Harvardské univerzity a hlavní autorka studie, na níž se podílel i Knoll. Okamžitě se začala vypařovat voda z oceánů.

Teplota vzduchu totiž vzrostla o zhruba sto stupňů Celsia. Obloha kvůli prachu a částicím zčernala. To znamená smrt primitivního života závislého na fotosyntéze. Jenomže během této temné události vykvetla i naděje, popsali vědci v časopisu PNAS.

Vědci analýzou úlomků S2 zjistili, že náraz asteroidu rozmetal hnojivo v podobě fosforu a tsunami mohla roznést vodu z větších hloubek bohatou na železo. Obě složky mohly vytvořit vhodné podmínky pro primitivní život.

Drabonová to přirovnala k čištění zubů. Zabijeme sice většinu bakterií v ústech, ony se však přes noc zase rozmnoží. „Život byl tehdy nejen odolný, ale velmi rychle se adaptoval a prosperoval, uvedla odbornice.