To, že vynucené přiznání není nic neobvyklého, dokazují komunistické dějiny více než dostatečně. Pokud ale necháme tyto specifické případy stranou, důvodů, které obviněné ke křivému přiznání vedou, je mnohem víc, než by se dalo čekat. Od policejního nátlaku, přes snahu vyhnout se trestu, stres a touhu "mít to už za sebou" až třeba po zakrytí jiné trestné činnosti či party.

Vědce ale zajímalo, jak je možné, že pro své tvrzení mají obvinění, kteří se přiznali, vždy dostatek svědků. A to včetně těch, kteří do té doby přísahali, že byl pachatelem někdo zcela jiný. Svědecká výpověď má přitom při prokazování viny mnohem větší váhu než některé jiné důkazy.

Po doznání změní výpověď

Podle psychologické studie z roku 2009 změní 61 procent svědků svou výpověď poté, co zjistí, že se k činu přiznal někdo jiný. Podle forenzních psychologů navíc lidé s větší pravděpodobností chybně identifikují podezřelého, pokud vědí, že se přiznal.

"Je to jako by se spustila dokonalá bouře předpojatosti. Každý ze svědků má dobré úmysly, ale protože jsou to lidé a ti se mohou mýlit, jejich předsudky mají nepříznivý dopad na nevinného člověka," říká psycholog na americké Towsonské univerzitě Jeff Kukucka.

Kukucka v srpnu publikoval v odborném magazínu Law and Human Behavior (Právo a lidské chování) studii, která navíc dokazuje, že doznání podezřelého, byť třeba později odvolané, může přepsat vzpomínky svědků.

Fingovaná krádež

Kukuckův tým vytvořil experiment, v němž vyvolal u jeho účastníků zdání, že se stali svědky krádeže. Nechal dva studenty – z nichž jeden o experimentu nevěděl a druhý byl spolupracovníkem vědců – nějakou dobu o samotě v místnosti s určitým obnosem peněz. Následně se rozešli každý do jiného pokoje, kde byli další studenti.

Po nějaké době do místnosti přišel onen spolupracovník a oznámil, že peníze zmizely a z krádeže je podezřelý druhý z dvojice. Asi nepřekvapí, že víc než 90 procent účastníků pokusu se zapřísáhlo, že podezřelý byl s nimi v místnosti v době krádeže.

Účastníkům experimentu následně řekli jednu ze tří informací: podezřelý trvá na nevinně, že se přiznal, ale přiznání následně odvolal, nebo že trvá na svém alibi, což dělá podezřelé i z nich.

A výsledek? Když trval na své nevinně, stálo za ním plných 95 procent svědků. Pokud ale zaznělo, že se přiznal, bez ohledu na to, že své přiznání odvolal, plných 55 procent účastníků studie stáhlo svou výpověď.

A když jim bylo lehce pohrozeno, zbylo už jen 20 procent svědků, kteří si stáli za tím, že krádež nemůže mít na svědomí, protože byli s ním.

Otočka o 180 stupňů

"Když tito lidé měnili svou výpověď, nebylo to tak, že by byli zdrženlivější nebo opatrnější. Svou výpověď měnili s jistotou. V některých případech se z 'Jsem si jistý, že neopustil místnost' stalo 'Jsem si jistý, že odešel'," popisuje Kukucka.

Otázkou je, kolik lidí bylo na základě podobného chování posláno do vězení nespravedlivě. Jen podle statistik ze Spojených států bylo od roku 1989 neprávem odsouzeno více než 1400 lidí.

Jednatřicet procent z nich se pod tíhou nepřímých důkazů k činu doznalo, i když ho nespáchalo. V případech vražd to bylo dokonce 61 procent. 

Trochu děsivá čísla, že?