Žádné kontrolky se nerozsvítily, žádný objekt nebyl vidět z okna. Zvuk byl jasný, pravidelný, a po návratu na Zemi ho nikdo nebyl schopen napodobit. Vědecky vzato, to bylo nemožné.

Nejde o ojedinělý případ

Tajemství se navíc ještě prohloubilo, když stejné podivné zvuky hlásili i další čínští astronauti při misích v letech 2005 a 2008. Ve vesmírném programu Číny se z „klepání“ stal jakýsi duch příběh, který už nová generace kosmonautů bere jako normální jev. Jang své nástupce uklidňoval: „Pokud to uslyšíte, neděste se.“

Podobné případy však nejsou výhradně čínské. Už v roce 1969 američtí astronauti Thomas Stafford, John Young a Eugene Cernan během zkušebního letu pro misi Apollo 11 zaslechli „pískající“ zvuky na odvrácené straně Měsíce. Nazvali to „vesmírnou hudbou“. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) později vysvětlil jev jako radiové rušení, ale ne všichni vědci o tom byli přesvědčeni.

Možná vysvětlení: od kovu po halucinace

Vědci nabízejí několik teorií, ale žádná není stoprocentní:

Tepelné napětí: Při přechodu mezi slunečním žárem a mrazem ve stínu se materiály kosmické lodi rychle smršťují a roztahují, což může vytvářet praskání či klepání. Jenže pravidelnost a opakování zvuku neodpovídaly typickým projevům.

Mikrometeoroidy: Drobné částice narážející obrovskou rychlostí do trupu by mohly vytvořit slyšitelné vibrace. Nenašly se však stopy po nárazech. A co ta pravidelnost?

Lidské vnímání: Teoreticky mohlo jít o zvláštní reakci sluchu a mozku v izolaci a nezvyklém prostředí. Historicky ale neexistují záznamy o podobných „halucinacích“ bez fyzické příčiny.

Vesmír možná není úplně tichý

NASA v posledních letech díky sondám Van Allen a Juno zachytila takzvané plazmové vlny a elektromagnetické signály, které po převodu do slyšitelného zvuku zní jako ptačí zpěv, sirény nebo podivné chorály. Nejde o zvuk v klasickém slova smyslu, ale o vibrace magnetických polí převáděné na frekvence slyšitelné pro člověka.

V roce 2021 například sonda Juno zachytila u Jupiterova měsíce Ganymeda nečekaný „zvukový“ signál trvající 50 sekund, který se během letu náhle změnil. Vědci zatím přesně nevědí, co zaznamenali.

Ticho vesmíru? Možná jen nerozumíme jeho řeči

Příběh Janga Li-weje ukazuje, že i v domnělém tichu vesmíru mohou číhat jevy, které moderní věda zatím nedokáže úplně vysvětlit. Možná nejde o „zvuky“ v běžném slova smyslu, ale o projevy prostředí, kterému zatím nerozumíme.

Jedno je ale jisté: až příště astronauti uslyší záhadné klepání, vědci budou pozorně poslouchat také.