Na to se nyní pokusil odpovědět mezinárodní tým z Oxfordské univerzity a Floridského technologického institutu. Výzkumníci vůbec poprvé zkoumali polibek v širším evolučním kontextu, tedy ne jako zvyk, ale jako hluboce zakořeněné chování, které může prorůstat mnohem hlouběji než k první civilizaci.

Zaměřili se na velké primáty z Afriky, Evropy a Asie, tedy i na druhy, které jsou našim nejbližším příbuzným: šimpanze, gorily nebo orangutany. Zajímal je především „neagresivní kontakt z úst do úst, který nezahrnuje předávání potravy“. A právě ten se jim podařilo vysledovat do období před 21,5 miliony let. To znamená, že líbání v určité podobě tu bylo dávno před lidmi.

Prastarý jazyk blízkosti

Aby se tým dostal ještě dál, využil počítačové modely k rekonstrukci chování dávno vyhynulých druhů. A výsledky byly překvapivě jednoznačné. Je velmi pravděpodobné, že se líbali i neandrtálci, kteří žili po boku našich předků a vyhynuli přibližně před 40 tisíci lety. Důkaz? Lidé i neandrtálci měli v ústech stejné mikroby běžně přenášené právě polibky.

Polibek není kulturní výmysl, ale něco mnohem staršího. Něco, co sdílíme s ostatními primáty. A možná i s druhy, které už dávno zmizely z povrchu Země. Evoluce nám tak nechala v genetické paměti cosi, co dnes považujeme za projev lásky, ale ve skutečnosti je to pradávný jazyk blízkosti, který mluvíme už více než 20 milionů let.