Nikdy jsme tak obrovského pavouka nenašli. Vědecká i laická veřejnost pociťovala vzrušení. Fosilie se skutečně nápadně podobala pavoukovi. Megarachne servinei se ve své době stal senzací. Někteří paleontologové však vyjadřovali skepsi.

Upozorňovali na chybějící orgány produkující hedvábí pro tvorbu pavučin, což je základní rys pavoukovců.

Neměli však k fosilii přístup. Po více než dvě desetiletí byla zamčená v bankovním trezoru a výzkum takřka nebyl možný. V paleontologii, kde je druh znám třeba jen z jediného exempláře, jde o velký problém.

Druhá fosilie

V roce 2005 došlo k průlomu. V Argentině se objevila druhá fosilie tohoto tvora. Hünicken spojil síly s dalšími vědci a prokázali, že skutečně nešlo o obřího pavouka, ale druh vyhynulého mořského štíra.

Důkazy byly vizuální i anatomické. Tvor měl mnohem více společného s vodními členovci než suchozemskými pavoukovci.

Navzdory tomuto zjištění si zachoval svůj název. Jedná se o jednu z nejznámějších chybných klasifikací v historii.