Rychlost mravenců lučních (Formica pratensis) se při zdvojnásobení provozu zvýší dokonce o 50 procent, napsala bioložka Christiane Hönickeová a její dva kolegové v časopise The Science of Nature - Naturwissenschaften, ze kterého citoval francouzský list Le Monde. 

Vědci filmovali patnácticentimetrový úsek mravenčí "dopravní tepny" hluboko uvnitř jednoho mraveniště v Sasku-Anhaltsku. Natočený materiál pak podrobně analyzovali, aby zjistili, jakým směrem každý z 1865 mravenců míří, na jaké straně "silnice" jde, jakou rychlostí a jak často míjí své druhy. Aby zvýšili intenzitu provozu, umístili vědci dále v mraveništi potravu. Počet mravenců okamžitě vzrostl. 

Mravenci se míjejí a dotekem tykadel nebo výměnou tělních tekutin sdílejí informace. Němečtí vědci zjistili, že s houstnoucí dopravou způsobenou umístěním potravinové návnady se množství těchto kontaktů zvýšilo, aniž to ovlivnilo plynulost provozu. Mravenci, kteří se do mraveniště vraceli, měli sklon držet se vlevo, aby se nesrazili s druhy, kteří naopak vyráželi za potravou. Toto dělení na vstupní a výstupní trasy ale nebylo absolutní, jako je tomu u některých jiných druhů mravenců. 

Zdá se tak, že pracovitý mravenec luční, hojně se vyskytující i v Česku, umí při sběru potravy docela dobře předcházet dopravním zácpám, a to i při nečekané "potravinové nadílce", píše Le Monde. 

"I když byla hustota provozu největší, jaké jsme mohli docílit, nepozorovali jsme žádné zácpy," uvedla Christiane Hönickeová. "Mravenci zkrátka jen zrychlili a vyhýbali se centrálním cestám, což vedlo k nejlepší možné organizaci provozu." 

Němečtí vědci si ke svému pokusu vybrali právě tyto zrzavé mravence. Při vyhledávání potravy si totiž nepočínají neorganizovaně, nýbrž kolem mraveniště trvale udržují cesty zbavené překážek. Některé z těchto tras pečlivě udržují i celé jedno desetiletí. Zbavují je kamínků i rostlin. Tyto cesty vedou do míst, kde mravenci sbírají medovici vylučovanou mšicemi.