Skupina evolučních vědců zkoumala tisíce generací digitálních organismů, aby vyhodnotila rizika při volbě partnera. A jak se ukázalo, nejvíc rozhodujícím faktorem je velikost skupiny, v níž jedinec žije. Pokud jí tvoří zhruba 150 jedinců, tedy jako v případě pravěkých lidí, organismy při výběru partnera dávají přednost prvnímu dostupnému jedinci. A tak jek to podle vědců geneticky nejvýhodnější.

Nejbezpečnější variantou je podle odborníků zkrátka zvolit toho, kdo je zrovna po ruce.

Jak vysvětlil Chris Adami z výzkumného týmu, který se problémem zabýval, primitivní lidé se rozhodovali buď pro prvního dostupného partnera s rizikem nepříliš geneticky ideálního potomstva, nebo čekali na pana Dokonalého (či paní Dokonalou), ale pak riskovali, že po sobě nezanechají vůbec žádné potomstvo.

Volba nejbezpečnější varianty přitom ale nebyla jednoznačně dominující strategií a jednotliví jednici byli ochotni riskovat a hledat ideálního partnera, aby získali co nejdokonalejší potomky. Vědcům se ale jeví čekání na dokonalého partnera přece jen geneticky méně výhodné než sáhnout po tom, co je zrovna k mání. "Sázka na jistotu je evolučně výhodnější zvlášť, když člověk žije v malé skupině," upřesnil Adami.