Osamělost je v dnešní době stále větší problém i u mladých lidí. Může přitom mít závažné negativní dopady na lidské zdraví. Dosud nejrozsáhlejší metastudie na tohle téma teď spojila chronickou osamělost se zvýšeným rizikem demence.

Osamělost je v současnosti považována za globální pandemii. Mezi lidmi, pořád sami. Neustále spojení na sociálních sítích, přesto se mnoho lidí cítí separovaně, izolovaně. Cítí se tak lidé ve stáří, ale i mladí. A tento problém se zhoršuje.

Že na Zemi lidí přibývá, ale překvapivě mnoho z nich se cítí opuštěně, zjistili v roce 2022 vědci ze Sydneyské univerzity. Nepomohla tomu ani pandemie, během níž byly zavedeny lockdowny a sociální život milionů lidí po celém světě se zastavil.

Podle některých studií je přitom osamělost škodlivá pro naše zdraví, srovnatelná s 15 cigaretami vykouřenými denně. Je zodpovědná za více úmrtí než obezita. A úzce souvisí se zvýšeným rizikem demence v pokročilejším věku, zjistila práce nová.

Vědci z Irska, Švýcarska, Francie, USA a Číny analyzovali výsledky jednadvaceti studií zabývajících se stárnutím po celém světě a sledovali spojitosti mezi osamělostí, demencí a poklesem kognitivních schopnosti, vysvětluje web Euronews.

Pocity osamělosti zvyšují riziko demence o 31 procent a kognitivní poruchy o 15 procent, zjistili odborníci, kteří tyto výsledky zveřejnili v časopisu Nature Mental Health. Kognitivními poruchami se myslí problémy s pamětí, soustředěním a rozhodováním.

Lék na osamělost  

Pokles kognitivních funkcí může předcházet demenci. Riziko rozvoje demence a kognitivních poruch přetrvalo i po započítání depresivních příznaků, sociální izolace a rizikových faktorů demence, jako jsou cukrovka, vysoký tlak a obezita.

Demence v Evropě postihuje 7,9 milionu lidí. Rizika jejího vzniku zvyšuje celá řada faktorů, včetně množství pohybu, kouření, konzumace alkoholu a kvality našich sociálních vazeb. Na demenci lék neexistuje, ale životní styl lze vždycky změnit.

„Sice nemáme lék na Alzheimerovu chorobu a jiné typy demence, ale máme lék na osamělost,“ uvedl Joel Salinas, klinický docent neurologie na Newyorské univerzitě a vedoucí lékař společnosti Isaac Health, který se na studii nepodílel.

Vše, na čem podle něj záleží, je zajímat se a naslouchat druhým lidem. Být jim k dispozici. „To je něco, co dokáže každý z nás,“ uvedl Salinas. Studie se zabývala osamělostí, jež většinou trvá dlouhodobě (je chronická), nikoli občasnými pocity samoty.

Pocit samoty přijde a odejde nebo lidé vyhledávají samotu cíleně, aby si odpočinuli od sociálního života. Osamělost neodchází, a to ani když jsou kolem lidé. Osamělost mohou zahnat hluboké a upřímné vztahy a důvěra v osoby, s nimiž je udržujeme. 

Někteří vědci spekulují, že sociální vztahy jsou pro nás potřeba jako jídlo nebo pití a osamělost je ekvivalentem hladu a žízně. Jiní ovšem varují, že v některých případech může být osamělost příznakem demence, který se objevuje desítky let před diagnózou.