Jak mozek vnímá bolest, vysvětlují dvě hlavní teorie. Hypotéza odhadu říká, že vypočítává intenzitu bolesti na základě předpovědi.

Hypotéza překvapení zase navrhuje, že mozek bolest vnímá spíše jako rozdíl mezi předpovědí a realitou.

Vědci nechali dobrovolníky, aby se ve virtuální realitě bodali do předloktí, zatímco na jejich skutečné paži aplikovali tepelný podmět. Někdy přišel současně s kontaktem virtuálního nože, jindy se zpozdil o sekundu. V některých případech dokonce nečekaně zmizel těsně před očekávaným kontaktem.

Účastníci následně hodnotili intenzitu pociťované bolesti, napsal server Medical Express, podle něhož hovoří výsledky jasně: bolest byla intenzivnější s opožděným tepelným podnětem. Tento efekt byl ještě silnější, když virtuální nůž těsně před kontaktem zmizel.

Tyto výsledky znamenají, že bolest zintenzivňuje moment překvapení. Nejde ani tak o intenzitu podnětu jako o to, jak moc podnět narušuje naše očekávání.

Evoluční výhody

„Když se realita neshoduje s naším očekáváním, mozek vnímá bolest intenzivněji,“ interpretoval výsledky hlavní autor studie Ryota Ishikawa.

Tento efekt se dostavil jen v případě účastníků, kteří se bodali do předloktí sami, nikoli u pasivních pozorovatelů. To ukazuje, jak moc je pro nás důležitý pocit kontroly při očekávání a vnímání bolesti.

Evolučně dávají tyto výsledky smysl. Taková bolest totiž značí nebezpečí. Zesílením překvapivé bolesti mozek docílí toho, že věnujeme pozornost náhlým a těžko předvídatelným hrozbám, drží nás v pozoru.