Severní magnetický pól Země se stále pohybuje směrem k Rusku, v posledních pěti letech však výrazně zpomalil, překvapilo podle deníku The Independent odborníky z vládní agentury British Geological Survey (BGS).

Ručičky kompasů ukazují směrem k severnímu magnetickému pólu, jehož umístění se ale v důsledku měnících se obrysů magnetických polí Země, tedy neposednému zemskému jádru, na rozdíl od geografického severního pólu neustále hýbe.

„Tento rozptyl generuje velká, chaotická a turbulentní koule roztaveného železa, která se pohybuje uprostřed Země,“ uvedl William Brown z BGS. Přestože mohou vědci pohyb magnetického pólu sledovat, je těžké předvídat jeho další směřování.

Severní magnetický pól naší planety se od roku 1600 do počátku 90. let pohyboval směrem k Rusku rychlostí 10 až 15 kilometrů ročně a v roce 2000 o 55 kilometrů za rok. V posledních pěti letech ale podle BGS zase zpomalil na 25 kilometrů ročně.

Po celá staletí se severní magnetický pól pohyboval kolem kanadského pobřeží, přičemž v 90. letech zamířil do Severního ledového oceánu. Pak zrychlil a zamířil k Sibiři. Odborníky výrazné zpomalení rychlosti pohybu překvapilo, ale přineslo i úlevu.

Přepólování? Ani omylem

Přepólování podle vědců minimálně celá staletí nehrozí. Během existence člověka k ničemu takovému ještě nikdy nedošlo, avšak v poslední době z toho měli někteří odborníci obavy právě kvůli zrychlování pohybu severního magnetického pólu.

Radioastronom a popularizátor vědy Marcus Chown upozorňoval, že během přepólování by na několik staletí až tisíciletí zmizelo magnetické pole. V takovém případě bychom přišli o štít proti smrtícím dávkám kosmického záření a slunečnímu větru.

Celá příroda by se ocitla v ohrožení života. Ionizující částice by poškozovaly naši DNA a vedly k nádorovému bujení a dalším chorobám. Kosmické paprsky by navíc poškozovaly zrak, když by procházely našimi sítnicemi.

Veškeré technologie by ohrožovaly vysokoenergetické částice a hrozil by globální blackout. Zmateně by se nechovaly jen kompasy, ale i migrující ptáci a další živočichové navigující se podle magnetického pole Země, jako jsou mořské želvy, krabi, včely a mnozí další.

V případě, že by sluneční vítr byl příliš silný, by mohl odvát atmosféru, čímž bychom přišli o vzduch. Alan Buis z Jet Propulsion Laboratory (JPL) uvedl, že k přepólování dochází asi jednou za 300 000 let. Život ho vždycky přečkal, tudíž naše planeta o atmosféru nikdy nepřišla.