Evropští lovci a sběrači se podle nové studie zveřejněné v časopisu Scientific Reports uchylovali ke kanibalismu. Zvláštní pozornost přitom věnovali kaloricky nejvýživnějším částem těla, jako jsou svaly, kostní dřeň a mozky. Vědci se domnívají, že šlo o válečný akt, nikoli způsob obživy či součást rituálu.

Vědci ze Španělska, Francie a Polska analyzovali 53 kostí patřících nejméně deseti lidem (čtyřem dětem a šesti dospělým) žijícím v období před 11 až 18 tisíci lety. Pocházejí z Maszycké jeskyně poblíž polského Krakova. Archeologové je postupně objevovali od 19. století až do 60. let 20. století.

Pokročilými technikami 3D mikroskopie na nich odhalili traumata, která odpovídají řezání a zlomeninám. Určitě podle nich nešlo o dílo zvířat nebo náhody. Tvrdí, že těmto lidem někdo krátce po zabití odřezal maso a rozbil jim lebky, aby se dostal k jejich mozkům a snědl je, odvolává se na výzkum televize CNN.

„Umístění a četnost stop po řezání a úmyslné zlomení kostry jasně ukazují na nutriční využívání těl,“ potvrdil hlavní autor studie z Katalánského institutu lidské paleoekologie a sociální evoluce Francesc Marginedas.

Silnější snědl slabšího 

Kosti patří lidem, kteří byli součástí takzvané magdaleniénské kultury, v níž byl kanibalismus podle dalších studií rozšířený v rámci pohřebních obřadů i formy násilí. Server IFLScience doplnil, že kosti v této kultuře sloužily jako suroviny. Z lebek se vyráběly poháry na pití a z ostatních kostí šperky. Dávní Evropané běžně zpracovávali lidi a dokázali tak jejich těla zužitkovat i po smrti.

Nová studie nám pomáhá udělat si obrázek o kanibalismu v těchto dobách na evropském kontinentu, které jsou po dlouhou dobu předmětem diskusí. Že alespoň těla těchto deseti lidí nebyla zpracována v rámci pohřebně-obřadních aktivit dokazuje skutečnost, že jejich kosti nebyly pohřbeny a byly smíchány s těmi zvířecími. Někdo tedy konzumoval lidské maso s tím zvířecím, čímž lidskou bytost ponížil na úroveň zvířete.

Ani hlad v tomto případě nebyl důvodem kanibalismu, protože v těch dobách v této oblasti populace rostla, což vylučuje nedostatek potravy a hladomor. Růst populace však podle badatelů mohl vést ke sporům o půdu a stále nedostatečnější zdroje, což mohlo vyústit v násilné konflikty. Vítězové pak hodovali na tělech poražených nepřátel, navrhuje výzkum.