Přibližně před 750 až 650 miliony let Země prožívala takovou dobu ledovou, že všechny další glaciály po ní můžou jen blednout závistí. Skoro celý povrch planety od pólu k pólu byla totiž zřejmě pokryt ledovou pokrývkou mnohde silnou až jeden kilometr. Tak alespoň o této tzv. teorii sněhové koule (Snowball Earth) smýšlí geologové, kteří staví své argumenty zejména na sedimentech z daného období. 

Za oblevu nakonec zřejmě mohlo nahromadění skleníkových plynů uvolněných sopeční činností. Právě tohle obrovské tání však možná nakoplo i do té doby relativně primitivní život vstříc novým možnostem. Alespoň je o tom přesvědčen tým vedený Jochenem Brocksem z Australská národní univerzita, jak vyplývá z nové studie publikované v časopisu Nature.

Jeho členové srovnali vzácné sedimenty a fosilní pozůstatky sinic z období před 720 až 635 miliony se fosiliemi z pozdější éry, kdy již skrze vznik a rozvoj mořských řas došlo na rapidní nárůst mnohobuněčných Archaeplastidů, též známých jako "rostliny". 

Rostliny se o dalších 100 milionů let později staly základem potravního řetězce býložravých živočichů, jimž dostatek živin dopomohl k růstu, a kteří se zase stali zdrojem potravy masožravých predátorů. Mořský život tak vykročil k jeho dnešní podobě a stal se předobrazem života na povrchu. 

Co však mohlo za revoluci v rozvoji a růstu řas? Podle Brockse tento nárůst spadá do geologicky poměrně úzce vyměřené éry mezi 659 až 645 miliony let, kdy podle teorie sněhové koule docházelo k masivnímu tání celoplanetárního ledového příkrovu. 

"Obrovské ledovce rozdrtily na prach celá pohoří, a tak rozměnili živiny, které tající sníh během extrémního oteplení přes řeky dopravil do oceánu," uvedl Brocks. Anorganické chemikálie jako fosfáty, nahromaděné na pevnině po miliony let trvající ledovcovou erozi, zaplavily moře nečekanou nadílkou živin. To mohlo umožnit bezprecedentní nárůst řas a rostlin obecně, což mohlo mít přímý vliv i na bující evoluci živočichů o další éru později. Svého druhu šlo o něco podobného, jako když dnešní civilizace využívá k rapidní expanzi stovky milionů let nahromaděná fosilní paliva. 

Brocksovy závěry však nejsou zcela bez chybičky. Nutno například zmínit, že hypotéza zřejmě vznik Kambické exploze vysvětluje jen zčásti. Podle jiných moderních studií se mohli mnohobuněční živočichové vyskytovat na Zemi již před více než miliardou let - jelikož však jejich těla měla pouze formu měkké tělesné schránky, nedochovaly se nám možná jejich fosilizované zbytky.

Fosilie se totiž většinou vytvářejí až z pevných částí těl, jako jsou kosti. Podle této hypotézy byla éra kambria významná jen tím, že si živočichové začali vyvíjet právě pevnější slupky a dorůstat do větší velikosti. Otázkou také je, jak rostliny v evolučním zápasu v éře tání porazily do té doby dominantnější sinice, a proč příval živin nenapomohl naopak k evoluci sinic. 

To vše jsou důvody pro další výzkum a zvažování hypotéz. Prozatím se však zdá, že teorie sněhové koule by v sobě snad mohla ukrývat jednu z odpovědí na otázku, proč komplexní život na svůj příčný i podélný rozvoj otálel až do poslední půlmiliardy let – dost možná jednoduše musel počkat na šťastnou náhodu na povrchu planety, která mu umožnila v krátkém období spořádat desítky milionu let nastřádané živiny.