V chudších zemích bývají škody po přírodních katastrofách horší. Lidé nemají přístup ke kvalitní zdravotní péči, ale k hospodářským zvířatům naopak ano. Jsou to často socioekonomické dopady, které napomáhají virům v šíření. Na řadu přicházejí turisté, kteří je nevědomky pomáhají roznášet.

„Je důležité přemýšlet o tom, jaké podmínky, které by v budoucnu mohly vést k propuknutí nemocí, vytváříme,“ zdůraznil Payton Phillips, výzkumník z University of Georgia. „Je to naše chování, naše zdravotnické systémy, naše cestování a naše ekonomické podmínky, které hrají v propuknutí nemocí roli. Vzhledem k tomu, že tyto faktory jsou tak důležité, musíme prosazovat lepší hygienu, lepší kvalitu vody a více finančních prostředků na lékařské zákroky, abychom udrželi ohniska nákazy pod kontrolou,“ dodal.

Proaktivní přístup

Vědci analyzovali data z více než 300 globálních ohnisek nemocí, včetně stovky největších ohnisek z let 1977 až 2017. Identifikovali více než 48 faktorů, jež umožnily těmto ohniskům vzplanout. Rozdělili je do dvou kategorií: socioekonomické a enviromentální.

Socioekonomické faktory: antibiotika, kontaminovaná voda a potraviny, nezodpovědné nakládání s odpadními vodami a nedostatečná infrastruktura veřejného zdraví.

Enviromentální faktory: změna klimatu, přenašeči nemocí (třeba komáři) a zavlečení invazivních druhů.

„Pokud víme, že existují v dané zemi socioekonomické problémy, například pokud je v místní oblasti problémová voda, můžeme se pokusit to vyřešit ještě před propuknutím epidemie. Můžeme a měli bychom být proaktivnější,“ uzavírá Phillips.