Takto se přitom zablýsklo již 22. října v roce 2017. Experti ze Světové meteorologické stanice (WMO) však událost objevili až po osmi letech díky využití pokročilého algoritmu, jenž dokázal vytvořit kompletní mapu celého úkazu z milionů světelných impulsů, a nové generaci geostacionárních satelitů s pokročilými kamerami.

Ukazuje to důležitost technologického pokroku, zejména pak v oblasti sběru a analýzy obrovského množství dat.

„Blesky jsou zdrojem úžasu, ale také velkým nebezpečím, které si každoročně vyžádá mnoho životů po celém světě,“ uvedla v prohlášení generální tajemnice organizace Celeste Saulová.

Vzácný světelný úkaz

Dodala k tomu:

„Tato nová zjištění zdůrazňují důležité obavy o veřejnou bezpečnost v souvislosti s elektrifikovanými mraky, které mohou produkovat záblesky, jež se šíří na extrémně velké vzdálenosti a mají zásadní dopad na letecký sektor a mohou vyvolat lesní požáry,“

Nicméně, jednalo se o vzácný úkaz, takzvaný megazáblesk. Jeho původcem je bouřkový systém zvaný mezosynoptické konvektivní systémy (MCS), propojené bouřkové buňky vyskytující se v Severní a Jižní Americe. Dochází v nich k propojení energeticky nabitých částí mraků a ohromujícím zábleskům osvětlujícím celou krajinu.