Ostatky Bély byly objeveny roku 1915 v dominikánském klášteře na Markétině ostrově uprostřed Dunaje v Budapešti. Tehdejší ohledání zjistilo útok více útočníků, tím však výklad skončil pro nedostatek výzkumných možností.

Na ostatky dopadal prach času a vešly v zapomnění. V roce 2018 je znovu náhodou objevili pracovníci Maďarského přírodovědného muzea. Není jasné, co se s nimi stalo, podle jejich odhadů se ztratily během druhé světové války.

Osudná smrt a bratrovražedná válka

Vévoda Béla byl podle středověkých pramenů zavražděn roku 1272 po smrti panovníka Štěpána V. Uherského. K sobě do dvora ho pozval jeho spojenec a přítel, šlechtic Jindřich z Kyseku, kde ho nechal odstranit. V Uhrách tou dobou soupeřilo o moc více šlechtických frakcí a mladý vévoda začal být vnímán jako hrozba.

Nová studie potvrdila, že byl zavražděn více útočníky, díky moderním metodám však odhalila detaily a útok rekonstruovala. Vévoda podle ní utrpěl celkem 26 zranění ostrými zbraněmi – devět na lebce a sedmnáct dalších na kostech.

Úhly zásahů a jejich rozložení naznačuje koordinovaný útok tří osob. Jeden z útočníků se k vévodovi přibližoval čelně, zatímco další dva ho napadli současně zleva a zprava. „Umístění ran naznačuje, že vévoda protivníkům čelil v otevřeném boji a bránil se,“ popsal dramatickou scénu hlavní autor studie Tamás Hajdu.

První údery zasáhly hlavu a horní část těla, doplnil osteoarcheolog Martin Trautmann z Helsinské univerzity, který se na studii podílel. Když se vévoda pokusil údery blokovat, útočníci ho zasáhli do rukou a předloktí. Konečný úder přišel do zad, který vévodu ochromil a útočníkům umožnil, aby do již bezbranné oběti dál bušili zbraněmi. Podle odborníka i po porážce oponenta sekali do jeho hlavy a obličeje.

„Intenzita agrese naznačuje silné zapojení emocí – nenávist, hněv, zášť,“ uzavřel autor práce.